Ministr vyjádřil spokojenost s tím, že politici z Hradu, koalice, ale i opozice jsou ochotni o závažných potížích spojených s diplomacií mluvit a jednat.
„Jsem rád, že mě mí kolegové poslouchají. Těší mě, že mě všichni vyslechnou a že mi dávají prostor. A někdy je to docela i zajímá,“ řekl Zaorálek, který v úterý oslavil šedesátiny. Týká se to podle něj i prezidenta Zemana, s nímž měl v minulosti rozpory ohledně odlišných vyjádření týkajících se některých zahraničněpolitických témat, třeba krize na Ukrajině. „Jsem rád, že mám otevřené dveře na Hrad. Kdykoliv, když je jakýkoli problém. To snad mohu říci, protože mi to pan prezident dává najevo,“ zdůraznil.
Strategie je podle něj stanovena tak, že když zjistí rozdílný postoj, řeknou si „dobře tak, co s tím budeme dělat“. „Někdy se dohodneme, že do toho nebudeme zbytečně šahat, vyhneme se tomu, abychom se veřejně kvůli tomu střetli. Někdy si řekneme: budeme se o tom bavit a najdeme z toho společné východisko,“ řekl Zaorálek.
Cíl je podle něj jednoduchý. A to dosáhnout co největší jednoty a zabránit tomu, aby někdo tvrdil, že česká zahraniční politika a postoje jsou nesrozumitelné. „Nemůžu vyloučit, že někdo řekne něco, co není sdíleno všemi, to jen tak nevyloučíte, protože každý má vlastní mandát, vlastní hlavu,“ podotkl. Důležité ale podle něj je, že všichni souhlasí s koordinační rolí ministerstva zahraničí. „A že mi všichni dávají najevo, že jsou připraveni se o čemkoli bavit.“ Připomněl, že se ústavní činitelé kvůli sladění zahraniční politiky začali pravidelně scházet na Pražském hradě, kde společně probírají aktuální problémy, u kterých by mohly vyvstat neshody. Zaorálek poznamenal, že po celém světě jsou v poslední době tendence k rozdělování společnosti. „Jde o to, aby se to nestalo militantní, až za hrob nepřátelské, aby to pak nebránilo dokonce třeba funkci ústavních orgánů,“ poznamenal.
Se Zemanem podle něj od počátku věděli, že musí spolupracovat. Jako příklad uvedl zamrzlou výměnu velvyslanců. „Byl tady obrovský problém. Docela to ohrožovalo základní funkčnost diplomacie,“ řekl. „Cením si toho, že jak prezident, tak i já jsme nejspíš natolik soudní lidé, že jsme věděli, že se musíme domluvit. Od prvního okamžiku jsme se začali bavit o těchto věcech a nikde jsme na sebe nenarazili takovým způsobem, že bychom se zablokovali a vrátili zpátky,“ dodal.
Podobná situace je podle něj i dnes. „Stále se o něco přeme, ale stále jdeme nějak kupředu. A dokonce si myslím, že v něčem je systém komunikace přehlednější, než byl na začátku. Našli jsme metody, jak problémy řešit, techniku, jak to udělat. A nepřipadá mi, že by to bylo pro někoho nějak zvlášť nevýhodné,“ poznamenal.
