Jen kvůli záchrannému fondu EFSF padla vláda Ivety Radičové, navzdory účasti čtyř stran a zvláštnímu rozdělení rolí v nejsilnější z nich kabinet podstatně harmoničtější než ten český. Předseda nejmenší strany Richard Sulík řekl rozšíření eurovalu ne a držel se ho, i když na něj premiérka vytáhla demisi.
Radičová i ministr financí Ivan Mikloš ilustrují, pod jakým tlakem evropských elit jsou a jak je posunul k zásadní změně názoru. Ještě loni odmítli pomoc Řecku a z titulních stran hlavních anglosaských i německých listů prosazovali bankrot Atén.
ČTĚTE VÍCE: |
Teď premiérka říká, že „vláda, která nevnímá změnu situace, si nezaslouží vládnout“. V čem je ta změna? Především se ukázalo, že euroval EFSF byl slepou uličkou a není záchrany eura schopen.
Ukázalo se také, že jestli něco dnes může přinést do eurozóny dočasné uklidnění, je to záchrana bank z krachem neohrožených zemí. Přesně to mimochodem prosazuje právě Sulík.
Slováci teď budou napadáni jako nezodpovědní hrobaři eura z divokého východu. Budou jistě donuceni hlasovat o eurovalu ještě jednou, podobně jako Irové o Lisabonské smlouvě. Už příští dny ale velmi pravděpodobně ukážou, že euroval má alternativu - krach Řecka a rekapitalizaci bank. Přesně to, co prosazovala Bratislava, než ji Brusel semlel.
