V čem se liší od školného? V ničem. Slovo školné už ale po letech planých debat dostalo společensky příliš výbušný tón.
Většina divokých změn je podstatně horších než ty, které mají řád. Ten zpravidla odlišuje barbarské společnosti od vyspělých civilizací. Je veřejným tajemstvím, že nedostatkové domovy důchodců žádají poplatek za přijetí. Říká se mu sponzorský dar. K lékařskému zákroku si můžete vyžádat vybraného doktora. Nemocnice ale nesmí mít oficiální ceník. Člověk se cítí trapně a je v rozpacích. Dávám úplatek, nebo poplatek? Na divoký systém ale především doplácí sociálně slabí. Ti, v jejichž jménu politici stále odmítají oficiální poplatky za veřejné služby.
Nedílnou součástí přiznaného školného jsou i v těch ekonomicky nejliberálnějších zemích státem garantované půjčky na studia. Kde ale vezme pět tisíc na zápis student z chudší rodiny? To nikdo neřeší. Asociální nejsou poplatky za veřejné služby, ale jejich odklady. Třeba rektor UK vyprovokuje Nečasovu vládu, aby spustila školné dřív než v koaliční smlouvě slíbeném roce 2013.
