Václava Klause od něj svého času odradila maminka s tím, že mnoho seniorů by si pak už nemohlo držet rozlehlé byty na pražských Vinohradech, kde strávili celý život.
Takže jsme se plynule přes nekončící koaliční vyjednávání, kdy se jako advokáti vyvolených nájemníků profilovali hlavně sociální demokraté a lidovci, přes sérii žalob majitelů domů ve Štrasburku propracovali až do bodu, kdy už žádnou deregulaci nepotřebujeme.
Za sociální inženýry to vyřešil trh. A důkladně. Mnoho obyvatel regulovaných bytů by dokonce mělo zažalovat politiky za zbytečně vysokou cenu, kterou za činži platí. Tržní nájmy v některých místech už jsou totiž nižší než nájmy regulované. Ten rozdíl se nejspíš bude ještě prohlubovat. V éře rekordní prosperity a levných hypoték se nastavěla spousta bytů. Mnozí lidé si je koupili jako na první pohled výhodnou investici, čekajíce, že nájmy přece musí trvale růst. Teď mají problém sehnat nájemníky, takže jdou s cenou dolů.
Loni zesnulý ústavní soudce Vojtěch Cepl, původní profesí bytový právník, který se sérií nálezů marně snažil politiky donutit k ukončení bytového apartheidu, by měl radost. Jako bytostný ekonomický liberál si ironičtější konec regulovaných nájmů v Čechách nemohl přát.
