A nadstandardy v tomto případě nejsou akceptovatelným řešením. Nic nás ale neopravňuje k tomu, abychom se se situací smířili.
Ve zdravotnictví je spousta peněz vynaložena špatně (neúčelně), tedy pokud není přímo rozkradena. Na to upozorňují lékaři i ekonomové již roky. Příkladem budiž fakt, že VZP tají, kolik platí jednotlivým nemocnicím.
Leccos se může změnit, spousta peněz ušetřit, ale čekání na část zákroků prostě neodstraníme - z důvodů finančních i personálních (některých fachmanů je pomálu). V téhle situaci je nezbytné, abychom zabránili korupci, tedy přednostnímu odbavování bohatých a mocných na úkor nejzranitelnějších. Ministerstvo by též mohlo ve spolupráci s pojišťovnami říci, zda jsou některé lhůty ještě „v normě“, případně pacientům nějaké garantovat. Současně však je samozřejmá i kvalita (rychlost není vším ani ve zdravotnictví). Taková optimalizace sítě nemocnic je zrovna příležitostí, při které je možné lidem říct: Nemáte sice špitál za rohem, ale zato nemusíte čekat půl roku na to a ono. A přidat statistiku úspěšnosti léčby. Leckterý patriot by mohl své mínění přehodnotit a smířit se s tím, že to má do nemocnice přes 30 minut, jako spousty Pražanů.
