Předseda sněmovny jej odmítl s tím, že se bude muset nalívat jinde. To bylo jediné správné rozhodnutí, protože pak by se kromě příležitostí narození vnoučat a dětí mohl ve sněmovně rušit „suchý zákon“ i na oslavu svateb a promocí rodinných příslušníků, možná i při životních jubileích poslanců. Při počtu dvou set kusů by v tom byl čert, aby se v posledku nedalo ve sněmovně pít po většinu roku.
Reakce pana poslance Sylora je do značné míry typická – radostnou událost je třeba „řešit“ kořalkou. Odpověď Jana Hamáčka naopak. A za to jej oceňme, nepodlehl populismu a neprojevil bodré pochopení. Pravidla by měli dodržovat především ti, kteří je tvoří. Nakonec se nikomu újma nestala – pan poslanec si může prolévat hrdlem cokoli v kterékoli z četných malostranských hospod.
