Kromě výměny ředitelů, kteří se střídali jako na orloji, se instituci dostává platonické pozornosti kdekoho, NERV počínaje a Radimem Jančurou, zakládajícím stínové ŘSD, konče.
Proč se za uplynulé tři roky navzdory auditům, politickým gestům a odvážným slibům vše mění pouze k horšímu? Odpověď je nasnadě – výměna nejvyšších pater firmy je k ničemu. I kdyby nový hlavoun byl orientován v oboru, nějakou dobu mu trvá, než pronikne do spleti smluv a kompetencí a nahlédne, zda a kde lze některé omyly či zločiny vůbec napravit.
V situaci, kdy se odpovědným pracovníkům (kteří jediní by mohli stav relativně rychle zlepšit) vyplácí přihlížet rozkrádání spíš než s ním bojovat, je výměna vedení k ničemu. Aby se příslušní pracovníci angažovali proti zaběhnutým pořádkům a proti plýtvání, či dokonce rozkrádání zasáhli, potřebovali by kromě povzbuzení od veřejnosti i notnou dávku důvěry ve své představené.
A té se dočkat nemohou. Existuje v resortu dopravy někdo, kdo by svůj osud riskoval tak, že vsadí na poctivost pana ministra Žáka? A na jeho následníka? Vždyť se budou zase jen vzájemně držet pod krkem s představiteli ostatních koaličních stran. Klíčová je přece mocenská rovnováha.
