Dnes „slaví“ hudba padesáté výročí své smrti. Zpíval o tom už v roce 1971 americký zpěvák Don McLean v písni American Pie, kterou později přezpívala mimo jiné také zpěvačka Madonna (patrně vědoma si toho, že se svým obchodním modelem se na umírání té současné hudby aktivně podílí): „I started singin: bye-bye, miss american pie, drove my chevy to the levee, but the levee was dry... Them good old boys were drinkin whiskey and rye and singin: This will be the day that I die. This will be the day that I die...“ Roztančený popěvek v podání královny popu si musí pamatovat každý; smutná McLeanova vzpomínka zejména mezi mladší generací bohužel trochu zapadla.
Událost se týkala 3. února 1959, kdy se při letecké katastrofě zabily tři mladé americké rokenrolové hvězdy Buddy Holly (tehdy 22), Ritchie Valens (17) a J. P. „The Big Bopper“ Richardson (28). Letadlo se zřítilo v americkém státě Iowa nad jezerem Clear Lake.
Zimní tancovačka Jejich společné turné s tragickým koncem neslo název The Winter Dance Party a původně mělo zahrnout čtyřiadvacet měst ze středozápadu Spojených států. Koncert v Clear Lake v Iowě byl na seznam zařazen až dodatečně na poslední chvíli. Šňůru již od počátku provázely logistické problémy - v muzikantském slangu se tomu občas z legrace říká „šipkové turné“. Vzniká tak, že do mapy hází manažer turné šipky a vůbec ho nezajímá, že by se cesta dala zvládnout mnohem snáz, rychleji a bezpečněji.
Brzy následovaly také problémy s autobusem, ve kterém se hned na startu pokazila klimatizace. Bubeník Carl Bunch byl dokonce hospitalizován s omrzlinami(!), takže za bicí soupravou se střídali Holly a Valens. Koncert v klubu Surf Ballroom v Clear Lake se odehrál 2. února a Holly, frustrovaný z cestování ledovým autobusem, se rozhodl, že k cestě na další vystoupení v Moorheadu v Minnesotě využije raději letadlo.
Proč on, a ne já?
Záhy se rozhořela diskuse o tom, kdo poletí a kdo ne. Valens si údajně hodil mincí s kytaristou Tommym Allsupem a „The Big Bopper“ poprosil doprovodného baskytaristu Waylona Jenningse, aby mu přenechal místo v letadle, protože měl zrovna chřipku, a navíc s jeho váhou bylo pro něj cestování autobusem utrpením. Jennings souhlasil a Holly mu napůl ironicky řekl, ať si teda v tom autobuse třeba zmrzne. Jennings z legrace kontroval tím, ať to letadlo klidně spadne.
Pro magazín CMT.com Jennings krátce před svou smrtí v únoru 2002 přiblížil: „Pamatuji si, když jsme se s Buddym viděli naposledy. Vracel jsem se s nějakými hotdogy a Buddy seděl opřený o stěnu a smál se mi. Říkal, takže ty s námi nepoletíš, co? Doufám, že v tý starý autobusácký plečce umrzneš. Je tam aspoň čtyřicet pod nulou, chlape, to tě bude stát pár párů tlustejch ponožek, haha. Tak jsem mu na to řek, že doufám, že von s tou starou letadlovou plečkou spadne...“
„Bál jsem se, že někdo zjistí, co jsem tehdy řekl. Dával jsem si to za vinu, i když jsme ty věty prohodili z legrace... A když se podívám na svůj život, dostal jsem velkou šanci, přesto jsem neudělal nic tak výjimečného jako Buddy. Proč on, a ne já? Trvalo mi dlouho, než jsem se s tím vyrovnal, “ dodal Jennings.
Do malého letadla se tedy nasoukali Holly, „The Big Bopper“, Valens a mladý pilot Roger Peterson. Po půlnoci místního času odstartovali z městského letiště v Mason City u Clear Lake. Asi po dvou a půl hodinách bylo letadlo prohlášeno za nezvěstné, trosky se našly druhý den ráno asi osm kilometrů od letiště. Podle vyšetřovatelů nehodu zavinila kombinace špatného počasí a chyb nezkušeného pilota. Na místě nehody vznikl památník, u kterého se každoročně schází několik stovek lidí.
Buddy Holly
Charles Hardin Holley se narodil 7. září 1936 v texaském Lubbocku. Od country a bluegrassu se posunul až k rockabilly a k tehdy novátorskému rokenrolu. V roce 1956 podepsal kontrakt se slavnou firmou Decca, kde vydal hitový singl That’ll Be The Day, následovaly Peggy Sue, Oh Boy! či Maybe Baby. Vydal tři studiové desky. Mnoho písní si psal sám a sám si je také jako kytarista odzpíval, což bylo na tu dobu spíše výjimečné. Novátorsky působil i jeho zjev, pohyb na pódiu a drsný zvuk.
