KÁHIRA/PRAHA Byl horlivým amatérským fotografem, ale sám se nechtěl nechávat fotit. Jeho sousedé jej znali jako oddaného muslima, který se každý den proplétal kilometry ulic káhirské metropole, aby se pomodlil ve světoznámé mešitě al-Azhar. Svým známým kupoval čokoládové dorty a jejich dětem bonbony. Říkali mu „strýček Tárik“ a nikoho ani ve snu nenapadlo, že onen vysoký, lehce zarostlý muž je nejhledanějším nacistickým zločincem současnosti.
Znali jej jako Tárika Farída Husajna, jeho původní jméno ale znělo Aribert Ferdinand Heim. Narodil se v Rakousku, byl členem elitních oddílů Waffen SS a působil v nacistických koncentračních táborech Buchenwald, Sachsenhausen a především v Mauthausenu. Svojí krutostí si vydobyl přirovnání s Josefem Mengelem a stal se jedním z nositelů přezdívky „Doktor Smrt“. Pravda o jeho osudu se dostala na světlo světa až nyní, více než 16 let po jeho smrti.
Smrt po konci olympiády Středisko „lovce nacistů“ Simona Wiesenthala jej vedlo na špici seznamu hledaných zločinců a neustále zvyšovalo odměnu za jeho dopadení. Spekulovalo se, že žije kdesi v Jižní Americe, snad v Chile. A spekulovalo by se dál, pokud by se případu nechopil americký deník The New York Times a německá televize ZDF.
A především pokud by nepromluvil jeho syn Rüdiger Heim. Ten se za ním do jeho hotelového útočiště v Káhiře čas od času vydával a byl prý přítomen jeho posledním dnům v roce 1992. „Bylo to během olympiády (v Barceloně). V pokoji byla televize, na níž sledoval olympiádu. Odvracelo to jeho pozornost. Musel mít strašné bolesti,“ citoval Heima mladšího deník The New York Times.
Den po konci olympiády -10. srpna 1992 - prý jeho otec vydechl naposled, jako příčina smrti byla stanovena rakovina konečníku. Potvrzovat to má i úmrtní list, vystavený pochopitelně na jeho nové jméno. Jeho poslední přání -aby jeho orgány byly použity na transplantace - ovšem zůstalo vzhledem k muslimským tradicím pohřbívání nesplněno. Tělo nejhledanějšího nacistického zločince prý skončilo ve společném hrobě, kde už dnes lze jen těžko nalézt.
Poslední přání Ariberta Heima zní jako špatný vtip. Mezi krutostmi, které mu připsali bývalí vězňové z Mauthausenu, bylo totiž právě vyjímání orgánů zaživa. Kromě toho vraždil vpichováním jedu do srdce, „proslulý“ byl i uřezáváním hlav mrtvých. Lebky zbavené masa pak věnoval svým známým jako „dekorace“ na pracovní stoly. Útěk na poslední chvíli Na konci války jej sice Američané zadrželi, jelikož ale o jeho zvěrstvech nevěděli, zanedlouho - koncem roku 1947 - jej pustili. Jak dále připomněl deník The New York Times, Heim tak mohl v klidu vykonávat lékařskou praxi přímo v Německu, konkrétně v Baden Badenu.
Když se ale kolem něj začala stahovat smyčka vyšetřovatelů, v roce 1962 uprchl. Podle vyprávění jeho syna jel přes Francii do Španělska, odkud se dostal do Maroka a nakonec našel útočiště v Egyptě, kde se skrývali i někteří další uprchlí nacisté - byť se s nimi prý nestýkal.
Našel si zde nové známé a přestoupil na islám. Z Evropy mu přicházely peníze, zvláště od jeho nyní již také nežijící sestry Herty. Zanechal po sobě tašku plnou dokumentů znějících na jeho původní i nové jméno. A především vzpomínku na muže, který ani náhodou nepřipomínal pachatele těch nejhorších nacistických zvěrstev. „Byl velmi zbožný a žil jako samotář. Nenosil sice plnovous, ale nechodil ani hladce oholen. A během ramadánu vždy dodržoval půst,“ citovala agentura AFP Gamála abú Ahmada, který nyní obývá pokoj po „řezníkovi z Mauthausenu“ v šestém patře káhirského hotelu Kásir el-Medína.
***
„Nenosil plnovous, ale nechodil ani hladce oholen. Při ramadánu vždy dodržoval půst.“
