Náprava trapných kroků ministra Staňka začala už v Muzeu umění Olomouc a nyní se zaměřil na Národní galerii. Všechny konflikty a odvolávání ředitelů a následná instalace nových jsou v polistopadové době spojené s tím, že zřizovatel neví, jak by se měla instituce, pro kterou shání ředitele, profilovat. To pak souvisí s nesmyslnou představou otevřeného výběrového řízení, do kterého se může přihlásit každý. Takové řízení je jen ztráta času a jeho často roztodivní účastníci se jen strefují do neexistujícího zadání.
Zaorálek se tedy spolehl na odborníky z oboru a s nimi společně chce redefinovat zadání pro Národní galerii jako špičkovou instituci s vazbami na evropskou scénu. A pak teprve pro takový podnik hledat ředitele. Po všech kotrmelcích poslední doby tento postup přináší úlevu. A také otazníky.
Zaorálek kritizuje projekt vládní čtvrti: Proč stavět paneláky v poli pro kanceláře úředníků? |
Proč jsme museli absolvovat neskutečnou misi Antonína Staňka, který svými výroky a znalostmi už od počátku budil nedůvěru či spíš údiv? Proč pokaždé strany hauzírují s pretendenty na ministerské posty podle momentální politické potřeby a ne podle schopností? Vždyť si už mockrát mohli ověřit, jakým malérem to končí. Sociální demokracie se Staňkem pohořela, šlo prokazatelně o člověka, který se v kultuře neorientoval, navíc podléhal tlakům a animozitám. Ale přesto vytáhla z klobouku dalšího kandidáta takřka stejného ražení, který by asi nebyl tak zpupný a nechal by si poradit, ale kompetentní byl stejně.
Zaorálek nyní musí především napravovat a hasit maléry, nemohl tedy být ministrem kultury od počátku vlády? Opravdu jsme si nemohli celou kalvárii s odvoláváním ředitelů a šéfů a rušením památkové ochrany ušetřit? V čem partajní šéfové viděli přínos neřízené střely Staňka, bůh suď.
