Vlastní práce na budování pražské podzemní dráhy začaly v roce 1966, kdy se ještě počítalo s podpovrchovou tramvají. Poté byl záměr přehodnocen, což bylo dobře, povrchové budování tratí by vedlo k mnoha demolicím a dosti drastickým zásahům do městské struktury.
Na architektonickém řešení jednotlivých stanic se podílely desítky projektantů. Vznikl unikátní grafický systém, jehož autorem byl Jiří Rathouský, který dokonce vymyslel i specifické písmo, jež dodnes vidíme v označení názvů stanic na stěnách tunelů. Tento systém později doplnil a upravil Rostislav Vaněk.
Hlavní architekt Jaroslav Otruba (1916–2007) přišel s nápadem, že první linka, tedy céčko, měla být kamenná, áčko kovové a linka B skleněná. Obklady řady stanic první trasy jsou skutečně z kamenů různých barev, což působí důstojně, někdy až moc: někteří lidé říkají, že jim to připomíná krematorium.