Dušana Kleina nejvíce proslavily filmy natočené ve spolupráci se scenáristou Ladislavem Pecháčkem – série komedií započatá v roce 1982 filmem Jak svět přichází o básníky nebo drama z protialkoholní léčebny Dobří holubi se vracejí (1988). „Básníci“ zaujali divácky vstřícným, přesto inteligentním humorem, romantickou linkou i ironickým postojem k vzdělávacím i jiným institucím. V případě Dobrých holubů, kteří jsou Kleinovým vrcholným dílem, se i díky špičkovému hereckému obsazení (Milan Kňažko, Rudolf Hrušínský, Miroslav Macháček, Vladimír Menšík, Jiří Hálek a další) podařilo vytvořit mrazivé svědectví o boji se závislostí, ale také s drtivým soukolím totalitní moci reprezentované metodami despotického vrchního ošetřovatele.
Dobová výpověď
Kritický osten namířený vůči dobovým poměrům se nejviditelněji projevil v satiře Vážení přátelé, ano (rovněž natočené podle předlohy Ladislava Pecháčka). Snímek, v němž Milan Lasica hraje letargického úředníka v podniku na výrobu zdravotní keramiky, měl premiéru v říjnu 1989 a jeho sdělení tak částečně převálcovaly dějiny, i když zpětně se jedná o cennou dobovou výpověď.
Zemřel režisér Básníků Dušan Klein, do filmového nebe odešel ve věku 82 let |
Ke své nejúspěšnější epoše se Dušan Klein propracoval především od detektivek, které natáčel v 70. letech. V roce 1970 natočil první z nich pod názvem Jeden z nich je vrah, následovaly například Tajemství zlatého Buddhy (1973), Případ mrtvého muže (1974) nebo Případ mrtvých spolužáků (1976). Detektivnímu žánru zůstal Klein věrný i po revoluci, kdy vytvořil mj. populární televizní cyklus Hříchy pro pátera Knoxe podle předlohy Josefa Škvoreckého. Při premiéře v roce 1992 se seriál vysílal živě a diváci měli možnost odpovědět na soutěžní otázku. Správnost své dedukce si pak mohli ověřit v závěru každé epizody. Televizní diváci vděčí Kleinovi také za seriál Ulice, u jehož zrodu stál. Z jeho televizní tvorby je nicméně nejvíce ceněno trojdílné drama I ve smrti sami (2003), odehrávající se v Berlíně během let 1940–42. Vedle množství televizních filmů se Klein po roce 1990 vracel i k tvorbě pro kina, například hrabalovskou adaptací Andělské oči z roku 1994.
Přežil terezínské ghetto
Počátek životní dráhy Dušana Klena byl pohnutý – narodil se 27. června 1939 ve slovenských Michalovcích a rodiče se s ním a dvěma jeho staršími bratry museli skrývat před hrozbou transportů. Rodině pomohl mimo jiné farář, který bratry ukryl pod jménem Ružiakovi. Tehdy byl také někdejší Julius přejmenován na Dušana a toto jméno už si ponechal. Jeho otec padl během partyzánských bojů a děti a matka transportu do Terezína nakonec neunikly. „Naštěstí jsme se už nedostali do jiného koncentračního tábora, dožili jsme v Terezíně do osvobození,“ vzpomínal Klein později.
Filmovou režii vystudoval Dušan Klein na pražské FAMU, kde po revoluci sám působil jako pedagog a získal zde titul profesora. V letech 1998–2002 byl vedoucím katedry režie.
