Problém, před kterým právě stojí rodiče mnoha páťáků, nemá jednoznačné řešení.
Ani úspěšnost u přijímaček na vysoké školy jim rozhodování neulehčí: absolventi obou možností jsou vyrovnaní, jen na práva se dostává více dětí z osmiletých gymnázií.
Nevím, zda bych dal dítě opět na osmileté gymnázium,“ suše konstatuje Martin Müller. Přitom jeho syn Matyáš patřil na prvním stupni ZŠ k nejlepším žákům a nikdo nepochyboval o tom, že zrovna on má na to, aby přestoupil na gymnázium. „Člověk má dítě, které nosí domů samé jedničky, vyhrává všechny školní a mimoškolní soutěže, učitelé ho plácají po zádech, jak má skvělé dítě. A pak najednou na gymplu začne domů nosit trojky, čtyřky. A stejně kromě učení nemá na nic jiného čas,“ vypráví Müller, který, jak říká, se už dnes se studiem svého syna na gymnáziu srovnal, ale radost z něj nemá.
Zcela odlišnou zkušenost má Alžběta Votavová: „Mám dítě vědychtivé - dcera se o vše zajímá, škola ji baví, pro ni je osmileté gymnázium výborná volba. Ve třídě se potkala se zajímavými dětmi, má spolužáky z podobně nastavených rodin, takže třeba na den skautů může jít ve skautském oblečení a není za bílou vránu,“ pochvaluje si volbu své dcery. Čtyřletí versus osmiletí podle statistik a praxe Pro své dítě chceme to nejlepší. Nejinak je tomu i u vzdělání. Co tedy zvolit v páté třídě? Na první pohled banální otázka. Když má dítě dobré známky, zkusí přijímací zkoušky a v případě úspěchu přejde na gymnázium, kde bude mezi podobně nadanými a dostane se mu kvalitnější výuky. A když neuspěje, zůstane na základní škole - a pak se uvidí. Ve hře jsou ovšem mnohá ale: Znamená osmileté výběrové gymnázium automaticky kvalitnější vzdělání? A co psychika dítěte? Jak pak bude vypadat jeho život?
Nechme stranou otázku, která trápí odborníky, tedy jaký způsob vzdělávání populace je ideální. Mnozí z nich se dnes kloní k názoru, že by bylo dobré vrátit se k jednotnému systému školství až do věku patnácti let, jak to ostatně už učinilo Španělsko či severské země. Pro rodiče problém stojí jinak: diferenciace školství od páté třídy prostě existuje, tak jak se rozhodnout.
Jak je to tedy s kvalitou výuky? Osmiletá gymnázia se těší velké podpoře veřejnosti. Podle výzkumu agentury STEM/MARK z roku 2009 je 76 % rodičů pro existenci výběrových škol. Lidé jsou přesvědčeni, že se zde dětem automaticky dostane lepšího vzdělání, budou mezi chytrými spolužáky, vyhnou se kázeňským problémům.
Loni zveřejněná studie socioložky Jany Strakové Přidaná hodnota studia na víceletých gymnáziích ve světle dostupných datových zdrojů tyto předpoklady vyvrací: „Analýzy dat ukazují, že víceleté gymnázium nepřispívá více než základní škola v kombinaci se čtyřletým gymnáziem k rozvoji kompetencí žáků v základních oborech vzdělávání, tedy v matematice a mateřském jazyce,“ píše Straková.
Ve své studii dále konstatuje, že výsledky mnohých žáků víceletých gymnázií jsou takové, že na těchto školách nemají co dělat. Naopak řada dětí ze základní školy předčí své kolegy z gymnázií. Srovnání probíhalo v deváté třídě, kdy tyto „děti mají za sebou 2 až 4 roky výběrového studia mezi motivovanými spolužáky, a přesto 15%žáků nedosáhlo například ve čtenářské gramotnosti ani výsledků na úrovni 75. percentilu. Dokonce se našli žáci (2 procenta) z víceletých gymnázií, kteří nedosahovali ani národního průměru“.
Vysvětlení je podle Strakové jednoduché: Víceletá gymnázia „navštěvuji děti s lepším rodinným zázemím. I v České republice stejně jako v ostatních vyspělých zemích platí, že vzdělanější rodiče investují více energie do toho, aby pro své děti nalezli vhodné výběrové školy, připravili je k přijímacím zkouškám a podporovali jejich úsilí i v průběhu dalšího studia“.
S tím ale nesouhlasí Karel Bednář, ředitel pražského gymnázia Elišky Krásnohorské, které funguje jako čtyřleté i osmileté. „Výsledky u maturity nám jasně říkají, že žáci z osmileté větve jsou opravdu lepší než z té čtyřleté.“ Podle něj jsou děti v osmiletém gymnáziu prostě více studijní typy. Na osmiletou větev se také hlásí více dětí, proto si škola může vybírat. Naopak na čtyřletých gymnáziích je podle něj alespoň v Praze míst dost a není takový problém se na ně dostat.
Nechat tedy dítě na druhém stupni základní školy, nebo ho dát na gymnázium? Víceleté i čtyřleté studium probíhá podle víceméně stejných osnov. Takže by se dětem mělo dostat stejného vzdělání a mělo by záležet jen na píli dítěte. Navíc podle Strakové žáci, kteří vstupují na čtyřleté gymnázium, doženou v průběhu prvního ročníku značnou část toho, co žáci víceletých gymnázií získávali v průběhu studia na nižším gymnáziu. Během 1. ročníku učiní tedy studenti čtyřletého gymnázia zhruba dvojnásobný pokrok v porovnání se svými vrstevníky z osmiletých gymnázií.
S tím souhlasí i výsledky úspěšnosti u přijímaček na vysoké školy. Mezi absolventy víceletých a čtyřletých gymnázií není významný rozdíl, jedinou výjimku představují práva, která jsou považována za prestižní obor. Tady má student víceletého gymnázia 1,6násobně vyšší šanci, že úspěšně složí přijímací zkoušky. Ale přece jen je jeden velký rozdíl mezi oběma cestami. Podle studie Petra Matějů a Jany Strakové Víceletá gymnázia a jejich role v reprodukci vzdělanostních nerovností jsou studenti z víceletých gymnázií mnohem motivovanější k dalšímu studiu než děti z druhého stupně ZŠ, a to i tehdy, když nemají dobré výsledky.
„V situaci, kdy víceletá gymnázia v systému jsou, bych určitě žádnému rodiči nerozmlouvala, aby své dítě na víceleté gymnázium umístil. Zejména v Praze, kde na víceletá gymnázia odchází třetina žáků povinného vzdělávání, se na druhém stupni často zcela zásadně mění atmosféra a pro učitele je velmi obtížné žáky přimět k systematické práci,“ říká Jana Straková, která je jinak proti existenci diferenciace základního vzdělávání.
Jak poznat dobrou školu?
Rodič, který má doma dítě, jež patří k premiantům třídy, dnes každopádně začne uvažovat o osmiletém gymnáziu - a shánět informace. Mezi školami je samozřejmě rozdíl, který popisuje ředitel základní školy Smolkova z Prahy Pavel Šafránek: „Státní gymnázia mají většinou nějakou svoji úroveň. Ty soukromé gymply bych natvrdo rozdělil do dvou kategorií. Na ty, kde se platí docela dost, a ty poskytují kvalitní vzdělávání, a pak ty, kde se platí relativně méně. Mezi nimi jsou zase ty, co poskytují celkem kvalitní vzdělávání, a ty, kde jde jen o to udržet si dostatečný počet dětí, na které jim stát dává dotace.“ V Česku neexistuje oficiální hodnocení škol, rodiče se mohou spolehnout jen na reference a zkušenosti svých předchůdců. A dostat se k relevantním informacím, co od školy čekat, může být dost náročné. Svou zkušenost s tím má i Martin Müller, který problém nespatřuje v nedostatečné úrovni, ale naopak v přílišné náročnosti.
„I když jsem poctivě chodil na dny otevřených dveří, stejně jsme pak zjistili, že se škola prezentuje jinak, než jaká opravdu je. K relevantním informacím se člověk nemá šanci dostat,“ říká Müller. „Na dnu otevřených dveří všichni říkají: zvládli to ti před vámi, zvládnete to taky. Pak člověk přijde na rodičák a tam sedí vystresovaní rodiče a člověk teprve vidí, že v tom není sám,“ popisuje Müller, jak náročné pro něj bylo vyrovnat se s tím, že se mu přechodem na gymnázium premiant proměnil v trojkaře.
Podle něj některá gymnázia kladou na děti přehnané nároky: „Byli jsme se podívat třeba na gymnáziu Jana Keplera nebo v PORGu a mně přišlo, že tam ty děti nedělají už nic jiného, než že studujou, a že chtějí po dětech ještě větší samostatnost, než se chtěla po mně na vysoké škole. Oni třeba když píší test, tak to, co se učí ve škole a je v učebnicích nestačí. To jim stačí na trojku nebo horší dvojku, ale na jedničku, i kdyby uměli všechno ze sešitu a z knížky, to nestačí.“ Řada premiantů ze základních škol má už v sedmé třídě zkušenost s reparátem a do života si mohou podle něj odnést přesvědčení o vlastní neschopnosti.
Pilní z donucení Rozvažují-li rodiče tedy další školní dráhu svého potomka, měli by se podle psycholožky Václavy Masákové z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 zamyslet, zda dítě na to opravdu má,
„Jsou děti, které se většinou nepotřebují tolik učit, a přesto dobře prosperují na základní škole. Jsou samy od sebe hladové po podnětech a u takového dítěte rodiče vnímají, že má na víc, než se po něm chce na základní škole. Pro takové dítě je osmileté gymnázium přirozená volba. Ale pak jsou rodiče, kteří jsou velmi ambiciózní a tlačí dítě k výkonu od první třídy, a na prvním stupni se dá hodně dohnat pílí. Takže i průměrné dítě, když má dobře pečující rodiče, prosperuje a rodiče vůbec nepoznají, že to dítě pracuje na hranici svých možností,“ upozorňuje Masáková. Pokud si rodiče nejsou jistí, doporučuje jim navštívit právě pedagogickopsychologickou poradnu.
***
Studenti víceletých gymnázií jsou mnohem motivovanější k dalšímu studiu než děti z druhého stupně ZŠ, a to i tehdy, když nemají dobré výsledky.
O autorovi| MARKÉTA ŽÍDKOVÁ, Autorka je spolupracovnice přílohy Akademie LN
