Zdá se, že ostře sledovaný Ústav pro studium totalitních režimů se vrací do starých kolejí. Nový ředitel Daniel Herman si podle dostupných informací chystá postavit po bok původního ředitele Pavla Žáčka, jehož odvolání před půl rokem celou občanskou válku spustilo. Je to dobře?
Dobře by hlavně bylo, aby už ta řež skončila. Faulovaly v ní obě strany. Žáček těsně před odchodem zbavil své podřízené mlčenlivosti, asi aby řekli, co nehezkého vědí o chování jeho nástupců. Ti zase o protistraně šířili takové prokazatelné lži, jako že dovolila brakovat důležité spisy, třebaže ty spisy utrpěly škodu dávno před Žáčkem.
Dnes však není nejdůležitější, která z obou znesvářených frakcí bude uznána za ošklivější, ale jak nám ÚSTR bude sloužit. Boj o ústav byl totiž kromě politiky a osobních bitev také soubojem dvou koncepcí: má to být spíš servis pro veřejnost, který přístup k archivům komunistického represivního aparátu zdemokratizuje, nebo další badatelská pevnost, jejíž zaměstnanci občas laikům předžvýkají poznání? K té první, demokratizující koncepci, měl Žáček oproti svým nástupcům přece jen blíž. Herman se k ní slovně a teď už už i činem, jakým by bylo povolání Žáčka, hlásí také. A to je dobrá zpráva.
