O (ne)odpovědnosti pana Schneidera za to, že napsal tento článek

Milý pane Schneidere, musím konstatovat, že váš článek je snůškou obecných frází bez vztahu ke skutečnému stavu této kauzy. Pro svoje obecné moralistické výlevy na adresu prohnilých úředníků byste měl zvolit vhodnější příklad než kauzu Opencard I.Nejdříve ke kauze Opencard I. Pokud jste ji chtěl použít jako příklad pro váš článek, tak jste nejdříve měl (jak uvádíte na začátku textu) definovat role jednotlivých úředníků v přípravě a hodnocení příslušné veřejné zakázky na výběr dodavatele Opencard, neboť tito úředníci tvořili hodnotící komisi. Dále byste měl říci, kdo byl zadavatel veřejné zakázky, kdo ji inicioval a kdo na její realizaci schválil peníze. A kdo byl pouze členem komise a kdo ho do této komise jmenoval. Také byste měl říci na základě jaké zadávací dokumentace komise hodnotila nabídku zájemce a to, zda nabídka byla v souladu se zadávací dokumentací. Zřejmě vám uniklo, že existuje zákon o veřejných zakázkách, který je určující právní normou pro jednání komise tvořené těmito úředníky.Ale zpět k vašemu textu. Obecně se dá jistě tvrdit, že se úředník nezbaví trestněprávní zodpovědnosti za své jednání tím, že jen „poslechne příkaz nadřízeného“. Nicméně vy dále vyvozujete, že nadřízení úředníků (myšleni politici) jim něco nařizují, protože to sami nemohou provést, protože k tomu nemají úřední pravomoci a jejich odpovědnost je tedy pouze politická. Větší nesmysl ve vztahu k této kauze jsem už dlouho nečetl. Slovo úředník je v tomto případě trochu zavádějící, spíše by se mělo zvolit slovo zaměstnanec. Neboť zde jde o samostatnou působnost subjektu veřejné správy (hl.m. Prahy) a nikoliv o jakýkoli úřední krok. Nelze tedy vůbec hovořit o úředních pravomocech. Nadřízení politici jsou v tomto případě reprezentováni Radou hl. m. Prahy a ta má v samostatné působnosti setsakramentsky velkou pravomoc a nikoliv jen politickou. To že část svých pravomocí přenesla na ředitele odboru informatiky (tedy úředníka) je zvláštní a v současné době tak tomu už není. Opravdu legrační je vaše tvrzení, že nejvyšší úředníci mají hlídat právní stránku konání nadřízených. Nevím jaký to má vztah k, v této kauze souzeným, bývalým a současným zaměstnancům odboru informatiky a odboru dopravy. Je pravda, že jde také o bývalého ředitele a bývalého či současného vedoucího oddělení z odboru informatiky, ale že by to byli nejvyšší úředníci magistrátu, to asi ne.Dále řešíte, zda může úředník v případě pochybnosti o právní čistotě pokynu nadřízeného, tento pokyn odmítnout. To jistě může a musí. Ale co členové komise v tomto případě? Ten který zároveň vystupoval v roli zadavatele jistě věděl, o co se jedná. Ale řadoví členové komise měli k dispozici jen zadávací dokumentaci a nabídku uchazeče. A měli posoudit, zda jsou v souladu. Z toho asi těžko mohli vyvodit, že jejich jmenování do komise (což je onen příkaz nadřízeného) je právně nečisté. K vaší poznámce o povinnosti v ozbrojeném sboru neuposlechnout protizákonný rozkaz v lze jenom říci, že je poněkud nepřesná a zavádějící, protože rozkaz velitele je něco jiného než příkaz nadřízeného. Mimochodem, jestli jste četl nějaký úřednický kodex, vždy je tam napsáno, že v této situaci máte informovat ředitele úřadu a ten rozhodne, jak se věc bude řešit. Před polní soud nepůjdete, jenom vás při nejbližší příležitosti pravděpodobně vyhodí z práce.K vaší třetí otázce se lze jenom zeptat (a opět ve vztahu k této kauze), jak má úředník poznat, že jeho činnost v hodnotící komisi je zjevně nezákonná? A viděl jste někdy platové tabulky úředníků územně samosprávných celků (města, obce) ? Jak tedy víte, že řadoví úředníci z oné komise byli velmi dobře placeni? To možná platilo pro ředitele odboru, ale pro ostatní? Opět něco píšete bez konkrétní znalosti skutečného stavu. Pracovní povinnosti úředníka jsou dané obecnými a vnitřními předpisy a pracovní smlouvou a zejména pracovní náplní. U úředníků – řadových informatiků jistě nikde v pracovní náplni nenajdete, že by měli spolurozhodovat o zakázkách za desítky miliónů korun a zcela jistě to nemají zohledněno v platu.Vaše odpověď na čtvrtou otázku je jistě zajímavá, nicméně není povinností ani právem podřízeného trvat na písemném příkazu, neboť nadřízený není povinen své příkazy vydávat písemně. A opět to nemá vztah k této kauze, neboť zde o žádný takovýto příkaz nešlo. A navíc pan Chytil v této kauze něco z toho, co popisujete dále, udělal a byl stejně odsouzen (zatím nepravomocně). A ani to nebylo nějak zvlášť kladně státním zástupcem nebo soudem zhodnoceno. Nicméně lze opět obecně říci, že kdyby všichni úředníci ve veřejné správě právně nečisté příkazy požadovali od svých nadřízených v písemné formě, aby je pak případně mohli citovat na tiskovce, kterou by si jen tak svolali (!!!), nebo je předali policii, to bychom měli věru málo vysokých úředníků a jejich podřízených. Jedni by šli do basy a druzí na úřad práce. Jenom nevím, kterých by bylo více. Ale to opět není případ této kauzy, tady jdou podmíněně „do basy“ všichni zúčastnění úředníci a příslušní politici mají jen tu vaši politickou odpovědnost.A závěr vašeho článku „Byl by to konec politiky ?“ je úplný vrchol. Politici by jistě za své „politické záměry“ neměli být trestně stíháni. Ale politici např. v rolích ministra, hejtmana, starosty či člena rady kraje či města už nemají jenom politickou odpovědnost, neboť konkrétně rozhodují a řídí podřízené a jsou de facto zaměstnanci státu nebo kraje či města. Politickým záměrem je jistě zájem politické strany a jejich představitelů např. postavit ve městě mateřskou školu a tento záměr uvedou ve volebním programu. Ale už není politickým záměrem zadání rady města vedoucímu příslušného odboru městského úřadu zajistit realizaci této stavby. To už je konkrétní úkol vedení města konkrétnímu úředníkovi. V souvislosti s kauzou Opencard I se lze ptát, kdo dal řediteli odboru informatiky příslušný úkol ? No, přece tehdejší Rada hl. m. Prahy ! A to nebyla pouze její politická odpovědnost, ale odpovědnost rady jako nadřízeného orgánu vůči magistrátu, resp. řediteli odboru. Vaše konstrukce, že politici, kteří zastávají funkce ve státní správě nebo samosprávě mají pouze politickou odpovědnost je zcela mylná, ba přímo nebezpečná, a její všeobecná realizace by mohla vést k totální anarchii (na rozdíl od vámi předpovídané diktatury), kdy by politici za svá rozhodnutí nemuseli nést žádnou odpovědnost (jen tu politickou) a dělali si, co by chtěli, bez ohledu na zákony. Bohužel se to občas děje a následky nese celá společnost. V intencích kauzy Opencard I bych vám doporučil prostudovat si zákon o hl. m. Praze a tam se dozvíte, co mají politici, kteří zastávají funkce v orgánech hl. m. Prahy, dělat a jakou mají vlastně odpovědnost.Závěrem lze tedy říci, že každý ve veřejné správě má svoji odpovědnost danou primárně příslušnými zákony, ať už je to politik v jakékoliv funkci nebo úředník na příslušné pozici. A určitě u politiků nejde pouze o tzv. politickou odpovědnost, která by vylučovala trestněprávní stíhání. No a pan Schneider má také svoji odpovědnost za to, co píše na České pozici a neměl by ventilovat svoji obecnou nechuť k úředníkům orgánů veřejné správy a spojovat to s bývalými a stávajícími úředníky magistrátu hl.m. Prahy nepravomocně odsouzenými v kauze Opencard I. Taktéž by si měl nastudovat konkrétní okolnosti tohoto případu a pak by ho jistě nepoužil jako příklad pro svoje plamenné odsouzení nezodpovědných úředníků.