Vážená paní Vlada_a , jste na pana Schneidera příliš příkrá.

Pan Schneider to myslel dobře. Třeba se jen nesetkal s tou nemilosrdnou realitou. Kdo se neocitl v investičním oddělení velkých měst tak těžko pochopí jaký duch tam vládne. Všichni jsou usměvaví příjemní , laskaví a jediným cílem rozhodující většiny je jak z té roury, kterou proudí ta životodárná tekutina alespoň pár kapek odsát pro sebe. Ti výše položení odsají více ti níže položení méně, ale sát musí všichni , kdo neskáče není Čech. Protože když vidíte jak mlaskají ti šéfové proč já bych si nevzal od těch realizátorů tu lahvičku, tu se nenechal pozvat na párty, zájezd na lyže , tu na dovolenou , tu do drahé restaurace , tu nová okna do mého domečku, nebo chatky no co to je když šéf má celou hrubou stavbu domku. Je to nepřeberné množství motivačních prostředků jednotlivých kmotříčků. A všechno se to přeci musí zaplatit z té roury. Pak se nedivte, že ta cena Blanky se trochu posunula , to ale zaplatí změna geologického podloží, to nám nikdo neprokáže. A pokud někdo odmítá odsávat životodárné kapky tak nejprve se ho pokusíme zkoupat, aby si také cucnul a pokud je uplný trotl tak se musí vyhodit. Kdo nesaje s námi je proti nám a musí z kola ven. Tady pracují jen vyznavači životodárné tekutiny.Omlouvám se a vzdávám hold několika těm " trotlům" , kapky vody dokáží i žulový kámen rozrušit, když působí dostatečně dlouho.

Homo sapiens je prvotně homo naturalis, tak co od něj chcete

očekávat. Na to aby se mohl zabývat etikou a spravedlností, nejprve musí mít plné břicho, popřípadě další požitky. Otázka , proč v současnosti všichni whistlebloweři / Michálek, Chytil, Rišlingová/ dopadli neslavně? http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare/214411000370225 41 minuta. Je chyba ve whistleblowerech , nebo v OČTŘ a soudech. Pan Schneider je názoru že pokud budou politici za svá rozhodnutí třestněprávně odpovědní bude konec demokratické politiky a nastane totalita. Nejsem politolog , dnes pouze chovatel drůbeže , zvláště husenek, k tomu je ale třeba zdravý rozum. Těď upozorním na věc za kterou mě bude hodně lidí kamenovat, přesto jsem o ní přesvědčen. V druhé polovině 80 let se volalo po odbornosti politiků. Dnes je hlavní odborností politika počet hlasů ve volbách. Otevřeně se ale hovoří, že úspěch ve volbách je dán množstvím peněz , které politik nebo strana dá do volební kampaně. Takže moji milí to je pseudodemokracie a pseudoodbornost. Takže nám nakonec vládnou poradci bez jakékoli odpovědnosti. Jako bývalý pracovník v oblasti vývoje odmítám tvrzení, že na parlamentní demokracii se nedá nic vylepšit. Takhle kdyby mysleli vývojáři tak jsme stále u pazourku. Z těchto důvodů také policie není schopna nic vyšetřit protože politici se schovávají za odborné posudky a poradci za politiky. A teď dokončení těch 80 let. Z osobní zkušenosti jsem přesvědčen že dalekovětší proceto ministru z roku 88 bylo podstatně většími odborníky než dnes. Ti lidi byli na ministry dlouhodobě připravováni a vetšinou prošli všemi stupni řízení daného resortu. Byli tam i odborníci na rudou knížku, ale těch byla v roce 88 menšina. Uvedu příklad např otec ministra Tomana z Rusnokovi vlády nebo Rázl. A my dnes 24 let po revoluci nejsme schopni přijmou služební zákon a nejsme chopni vystopovat kdo "sabotuje" naše hospodářtví. Možná by nám neuškodilo trochu pokory k minulosti a i z těch 80 let by se dalo ledacos použít. A teď kdo jste bez viny a chytřejší hoďte po mě kamenem.

Je zřejmé, že "novináři" jsou mimoni, a to v lepším případě.,

Je naprostá tragedie, že novináři (Jan Urban) buď nerozumí, nebo nechtějí rozumět, platnému trestnímu právu v ČR. To vytvářeli právníci fandící V. Klausovi, v Parlamentu ČR prosdazující přes polodoktora Marka Bendu - velkého manipulátora Spravedlností.

Proč to karikujete?

Úředníky nikdo nenutil chodit na ta místa. Jejich práva a povinnosti byly zákony upraveny již předtím, jejich znění je nemohlo zaskočit. Co je špatného na tom, požadovat dodržování zákonů? Pokud se úředníkovi nelíbí "Prokrustovo lože" předpisů, které je povinen dodržovat, může se jít živit jinak!Politici nejsou žádná elita. Jsou to lidé, kteří dělají politiku. Její realizací jsou pověřeni úředníci. Politici si mohou vymýšlet, co chtějí. Úředníci jim musí vysvětlit, co je možné, a jak. To není teorie, to je praxe. Zažil jsem to i na Úřadu vlády, byli tam někteří, o nichž by se dalo říci "slovutní profesionálové", a měli s politiky velké (někdy docela absurdní, až srandovní) problémy. Ale neustoupili. --- Nebyli ovšem takoví všichni, vždy a všude .... můj článek je povzdych na tímto stavem, ale není to stýskání nereálné. Ono by to šlo, ale nesměli by se lidé roztékat nad tím, jací jsou úřednící chudáci. Jsou to relativně dobře placení lidé na exponovaných místech. Snad byste mohl souhlasit s tím, že výkonu státu by jen prospělo, kdyby na ně byly aplikovány vysoké nároky - co se týče odbornosti, ale i "osobnostní integrity".

Děkuji pane Schneidře za odpověď, Vaše slova se dobře

poslouchají. Myslím si , že mluvíte o pojmu, kterému se kdysi říkalo stavosvská čest. Většinou k ní byli v dánych oborech lidi vychováváni ve školách ,učilištích ale i vysokých školách. Pamatuji se že jsem u zkoušky dostal výpočet připojení trafa. Postup jsem měl dobře ovšem v nervozitě jsem posunul rád výsledku. Profesor mě vyhodil , když jsem se snažil namítat, řekl mi: vy chcete být inženýr, inženýr musí za svoji práci odpovídat, když se vám to stane v praxi trafo za dva milióny shoří. Já mám pocit , že už je moc málo úředníku, kteří jsou schopni okolí vychovávat ke stavovské cti. Jak dopadli panové Doležel, Poul, Páleník , Kovanda a další. Byli to úředníci se stavovskou ctí , byli schopni vychovávat podřízené? Jedním z oborů, který byl v devadesátých letech v hrozném stavu bylo pohostinství. Jezdili mi do Prahy na jedenání šéfové z Vídně zvyklí na pracovní večeře. Ve velmi drahých pražkých restauracích docházelo k hrozným faux-pas /například servírka přinesla otevřenou láhev drahého vína, popeníky vybírali rukou a pod./ vždycky jsem se musel za personál stydět. Když jsem se potom s těma servírkama a pinglama bavil , zjistil jsem , že nejsou ani z oboru ani ve směně není nikdo kdo by je poučil restauraci vlastnil zbohatlík a na personálu chtěl ušetřit. A obdobně mi to připadá ve většině s našim úřednictvem. Myslíte , že se mýlím?

Teorie řízení - (a i praxe - Opencard I.a Opencard II.)

zná jeden z principů řízení, bez něhož se nelze obejít - DELEGACE PRAVOMOCI. 1. zahájení Opencard "za Béma" - rada hl. města Prahy se usnesla o zahájení projektu Opencard a delegovala jeho realizaci na odbor IT. Do řízení pak nikdo z členů Rady (politiků) nezasahoval - alespoň tak to tvrdili na výslovný dotaz všichni odsouzení "úředníci" v této části - trestní stíhání Opencard I. Vše probíhalo tedy na úrovni "úředníků", bohužel, z jejich strany, ne ovšem v souladu se zákony této země, jak ostatně konstatoval rozsudek i zdůvodnění soudu. "Bémovu vedení" lze vytknout jediné - to je také nedílnou součástí teorie řízení - absence KONTROLY tohoto projektu. Kontrolnímu odboru Magistrátu nikdo nezadal kontrolu tohoto projektu (záměrně, nedopatřením?), což vedlo k podpisu jak výrazně nevýhodných smluv pro Magistrát (je zajímavé, že se nikdy nepodepíší smlouvy nevýhodné pro privátní smluvní partnery - bohužel to platí i pro státní orgány a instituce), tak ke zbytečnému utrácení municipáních finančních prostředků (67 mil. Kč v žalovaném dvouletém období).Takže dílčí závěr I: Politici delegovali realizaci projektu Opencard na úředníky a do procesu dále nezasahovali. "Úředníci" nesporně porušili zákon, "politici" byli mimo - pokud není tretní čin zanedbání kontroly,ať se nám to líbí či nelíbí. 2. trestní stíhání Opencard II - politici v čele s tehdejším primátorem Svobodou (ODS) a současným primátorem Hudečkem (TOP 09) - rok 2013. Rada hl. m. Prahy tj. "politici" - sami odsouhlasili - zvedli ruku pro nezákonnou smlouvu - detaily nejsou podstatné, ale měli k dispozici stanovisko ÚHOS, které nerespektovali, nerespektovali ani změny, k nimž došlo ve vztahu k licenci Haguess a svým osobním hlasováním (zvednutím ruky pro podpis nezákonné smlouvy) způsobili škodu velkého rozsahu - cca 30 mil. Kč. Žádná politická objednávka, jak všichni "potrefení" křičí (nikdy neřekli, kdo byl objednávajícím) - jestli to byla jejich politická arogance nebo neumětelství, či mix obojího - to vše posoudí soud.Takže dílčí závěr II: Politici jsou v této kauze osobně zodpovědní (zvednutím svých rukou při hlasování) za podpis nezákonné smlouvy a z ní plynoucí škody velkého rozsahu - 30 mil. Kč. Závěr: Co je obecně na těchto kauzách zajímavé je skutečnost, že namísto poděkování orgánům činným v trestním řízení, že se podařilo velmi sofistikovanou korupční kauzu rozplést, škodu kvantifikovat a zloděje či korupčníky, přestože zastávají vysoké politické posty, dostat před soud a odsoudit, ruku v ruce řada novinářů a politiků orgány činné v trestním řízení dehonestují. A dějí se další "podivnosti".Jsme svědky novinářských pololží a lží a útoků na polici a státní zástupce, např. z pera Jana Urbana, Koutníka a dalších. Pan Chytil, kamarád Urbana, je jimi oslavován jako protikorupčník, přestože policie od něho žádné relevantní informace nedostala. Pozoruhodný útok na státní zástupkyni byl z pera pana Koutníka v souvislosti s výměnou soudce Říhy (který měl původně kauzu soudit) za soudce Sotoláře, který kauzu Opencard I nakonec odsoudil. Nikomu z novinářů nepřišlo divné vyjádření pana Chytila. že "Vnímám to tak, že u prvního soudce – doktora Říhy – jsem měl signály, že je nezávislý". Novináře neznepokojuje ani podání trestního oznámení na vyšetřující policejní orgán a státní zástupkyni obžalovanými v Opencard II - v demokratických zemích něco nepředstavitelného - od českých polistopadových politiků ovšem nic překvapujícího. Ani prokázané předražení Opencard nikoho z nich neznepokojuje, pokud by to mělo vést k osvobození odsouzených: Když to bylo cenově tak v pořádku, proč exprimátor Bém ve svém známém vystoupení v ČT v otázkách V. Moravce slíbil před statisíci diváky Svobodovi (KDÚ-ČSL), že cenu sníží o 150 mil. Kč se slovy (volně interpretováno): "Cyrile (Svobodo), ty jsi křesťan, nemůžeš přece lhát, ta cena (aktuální v té době - a zřejmě Magistrát i Dopravní podnik dohromady) není 878 mil. Kč, ale 728 mil. Kč."Už jsme se ale nedozvěděli, zda to snížení o 150 mil. Kč. opravdu uskutečnil, ať už on, nebo někdo jiný - jiný úředník. Ale "vata" tam byla v té době, kdy to začalo být medializováno, neskutečná - a to asi není všechno. A je toho podivného více.

Máte v tom trochu zmatek.

Článek se zabýval problémem v obecné rovině. Jména do příslušných rolí si doplňte sám. Problém tím však neobejdete. Ani žonglováním se slovíčky (úředník/zaměstnanec), ani vytýkáním věcí, které jsem sám vytknul. Míjíte se zcela s podstatou problému, vnášíte do toho nesmyslné emoce a dohady o nějaké mé nechuti k úředníkům. Nikoliv, moje nechuť je jen k těm, kteří dělají mrtvé brouky, já nic, já muzikant, to někdo jiný. Nikoliv!Píšete srandovně, že brali-li by úředníci zákony vážně, bylo by málo úředníků. Bravo! Takže vy obhajutete všechna ta šmé?Pointa článku je jinde. Nebudou-li úředníci realizovat šmé politiků, nebudou ona šmé politiků realizována. Máte nějakou logickou námitku?Neodpovědný postoj jste tedy zcela prokazatelně předvedl vy, rozmělňováním odpovědnosti a mlžením.

Kdo v tom má trochu zmatek ?

Vážený pane Schneidere, ve své ostré odpovědi na můj příspěvek píšete, že se váš článek zabýval problémem v obecné rovině. Nicméně se zcela jasně odkazujete na kauzu Opencard I a na základě tohoto příkladu vyslovujete své otázky a zároveň vynášíte svoje soudy. Proto jsem se přidržel této kauzy a při využití jejích reálií jsem komentoval vaše vývody. Je zcela evidentní, že o této kauze nejste příliš informován a proto bylo přinejmenším lehce neodpovědné tuto kauzu uvádět jako výchozí příklad. K vaší výtce o mém žonglování se slovíčky, mohu pouze říci, že pokud chcete kritizovat poměry ve veřejné správě, měl byste alespoň nahlédnout do zákonů této republiky, kterými se oblast státní správy a samosprávy (dohromady veřejná správa) řídí. Pak byste možná pochopil, co jsem napsal. Já jsem však naproti tomu nepochopil vaši poznámku o vnášení emocí, ale budiž. Určitá nechuť k úředníkům jako celku je z vašeho článku zřejmá, ale teď píšete, že jde pouze o úředníky, kteří dělají mrtvé brouky atd. Obecně máte samozřejmě pravdu, ovšem každý není hrdina, aby při zjištění nějaké nepravosti prásknul dveřmi a odešel. Například pan Chytil v kauze Opencard I to svým způsobem udělal. A čeho se dočkal? Vyhazovu z práce, nezaměstnanosti, podrazu od policie, výhružek od kohosi, opakovaného vykradení bytu kýmsi, obvinění, obžaloby a zatím nepravomocného odsouzení. Pěkný příklad pro ty úředníky, kteří nejsou jen „mrtvými brouky“.Dále píšete, že obhajuji „všechna ta šmé“ a že snad naznačuji, že pokud by úředníci brali zákony vážně, bylo by jich málo. Přečtěte si laskavě znovu tuto část mého příspěvku, odložte emoce a zamyslete se nad tím, co je tam skutečně napsáno. Tam je s jistou nadsázkou napsáno, že kdyby všichni úředníci oznámili „šmé“ svých nadřízených a zajistili si pro to písemné důkazy, museli by čelit pomstě svých nadřízených a přišli by o práci. Navíc naznačuji, že těch „šmé“ je ve veřejné správě tolik, že by se to projevilo na počtech jak nadřízených, tak podřízených úředníků. Předpokládám, že slovo „šmé“ užíváte ve významu „zlodějina“, neboť podle dostupných slovníků a vyjádření ÚJČ AV ČR jde spíše o šmelinu neboli černý obchod, popřípadě podvod, podfuk.Následně píšete, že pointou článku je, že když úředníci nebudou realizovat šmé politiků, nebudou ona šmé realizována. To máte pravdu a já to nikde nerozporuji. Ale proč tedy politici ona šmé sami dělají nebo prostřednictvím svých podřízených úředníků provádí? Že by proto, že mají pouze politickou odpovědnost a nic jim tedy nehrozí ? To jistě ne. Takže kdyby politici šmé nedělali a nežádali to po svých podřízených úřednících, žádná šmé by nebyla.Co se týká odpovědnosti, zcela jasně v závěru píšu svého příspěvku píšu, že každý ve veřejné správě má svoji odpovědnost danou primárně příslušnými zákony, ať už je to politik v jakékoliv funkci nebo úředník na příslušné pozici. Nejde tedy z mé strany o rozmělňování a mlžení. O vaši odpovědnosti jsem napsal již v příspěvku a lze jen opakovat to, že i příklady a východiska pro svá obecná tvrzení musíte věrohodně doložit.Závěrem bych vás chtěl požádat o napsání článku o tom, proč vůbec a s jakými záměry chodí lidé do politiky. A jestli u nás probíhá krize politického systému a politických stran a jak z toho ven.Dále bych chtěl upozornit na to, že celé pozadí kauz Opencard (je jich více) nebylo nikdy seriózně uchopeno investigativními novináři a že by stálo za zpracování. Neboť celé je to velké šmé.Závěrem chci poděkovat přispěvateli píšícímu pod pseudonymem Cermans za to, že mě podpořil. Zároveň mu s lítostí musím sdělit, že nejsem žena ale chlap.

O (ne)odpovědnosti pana Schneidera za to, že napsal tento článek

Milý pane Schneidere, musím konstatovat, že váš článek je snůškou obecných frází bez vztahu ke skutečnému stavu této kauzy. Pro svoje obecné moralistické výlevy na adresu prohnilých úředníků byste měl zvolit vhodnější příklad než kauzu Opencard I.Nejdříve ke kauze Opencard I. Pokud jste ji chtěl použít jako příklad pro váš článek, tak jste nejdříve měl (jak uvádíte na začátku textu) definovat role jednotlivých úředníků v přípravě a hodnocení příslušné veřejné zakázky na výběr dodavatele Opencard, neboť tito úředníci tvořili hodnotící komisi. Dále byste měl říci, kdo byl zadavatel veřejné zakázky, kdo ji inicioval a kdo na její realizaci schválil peníze. A kdo byl pouze členem komise a kdo ho do této komise jmenoval. Také byste měl říci na základě jaké zadávací dokumentace komise hodnotila nabídku zájemce a to, zda nabídka byla v souladu se zadávací dokumentací. Zřejmě vám uniklo, že existuje zákon o veřejných zakázkách, který je určující právní normou pro jednání komise tvořené těmito úředníky.Ale zpět k vašemu textu. Obecně se dá jistě tvrdit, že se úředník nezbaví trestněprávní zodpovědnosti za své jednání tím, že jen „poslechne příkaz nadřízeného“. Nicméně vy dále vyvozujete, že nadřízení úředníků (myšleni politici) jim něco nařizují, protože to sami nemohou provést, protože k tomu nemají úřední pravomoci a jejich odpovědnost je tedy pouze politická. Větší nesmysl ve vztahu k této kauze jsem už dlouho nečetl. Slovo úředník je v tomto případě trochu zavádějící, spíše by se mělo zvolit slovo zaměstnanec. Neboť zde jde o samostatnou působnost subjektu veřejné správy (hl.m. Prahy) a nikoliv o jakýkoli úřední krok. Nelze tedy vůbec hovořit o úředních pravomocech. Nadřízení politici jsou v tomto případě reprezentováni Radou hl. m. Prahy a ta má v samostatné působnosti setsakramentsky velkou pravomoc a nikoliv jen politickou. To že část svých pravomocí přenesla na ředitele odboru informatiky (tedy úředníka) je zvláštní a v současné době tak tomu už není. Opravdu legrační je vaše tvrzení, že nejvyšší úředníci mají hlídat právní stránku konání nadřízených. Nevím jaký to má vztah k, v této kauze souzeným, bývalým a současným zaměstnancům odboru informatiky a odboru dopravy. Je pravda, že jde také o bývalého ředitele a bývalého či současného vedoucího oddělení z odboru informatiky, ale že by to byli nejvyšší úředníci magistrátu, to asi ne.Dále řešíte, zda může úředník v případě pochybnosti o právní čistotě pokynu nadřízeného, tento pokyn odmítnout. To jistě může a musí. Ale co členové komise v tomto případě? Ten který zároveň vystupoval v roli zadavatele jistě věděl, o co se jedná. Ale řadoví členové komise měli k dispozici jen zadávací dokumentaci a nabídku uchazeče. A měli posoudit, zda jsou v souladu. Z toho asi těžko mohli vyvodit, že jejich jmenování do komise (což je onen příkaz nadřízeného) je právně nečisté. K vaší poznámce o povinnosti v ozbrojeném sboru neuposlechnout protizákonný rozkaz v lze jenom říci, že je poněkud nepřesná a zavádějící, protože rozkaz velitele je něco jiného než příkaz nadřízeného. Mimochodem, jestli jste četl nějaký úřednický kodex, vždy je tam napsáno, že v této situaci máte informovat ředitele úřadu a ten rozhodne, jak se věc bude řešit. Před polní soud nepůjdete, jenom vás při nejbližší příležitosti pravděpodobně vyhodí z práce.K vaší třetí otázce se lze jenom zeptat (a opět ve vztahu k této kauze), jak má úředník poznat, že jeho činnost v hodnotící komisi je zjevně nezákonná? A viděl jste někdy platové tabulky úředníků územně samosprávných celků (města, obce) ? Jak tedy víte, že řadoví úředníci z oné komise byli velmi dobře placeni? To možná platilo pro ředitele odboru, ale pro ostatní? Opět něco píšete bez konkrétní znalosti skutečného stavu. Pracovní povinnosti úředníka jsou dané obecnými a vnitřními předpisy a pracovní smlouvou a zejména pracovní náplní. U úředníků – řadových informatiků jistě nikde v pracovní náplni nenajdete, že by měli spolurozhodovat o zakázkách za desítky miliónů korun a zcela jistě to nemají zohledněno v platu.Vaše odpověď na čtvrtou otázku je jistě zajímavá, nicméně není povinností ani právem podřízeného trvat na písemném příkazu, neboť nadřízený není povinen své příkazy vydávat písemně. A opět to nemá vztah k této kauze, neboť zde o žádný takovýto příkaz nešlo. A navíc pan Chytil v této kauze něco z toho, co popisujete dále, udělal a byl stejně odsouzen (zatím nepravomocně). A ani to nebylo nějak zvlášť kladně státním zástupcem nebo soudem zhodnoceno. Nicméně lze opět obecně říci, že kdyby všichni úředníci ve veřejné správě právně nečisté příkazy požadovali od svých nadřízených v písemné formě, aby je pak případně mohli citovat na tiskovce, kterou by si jen tak svolali (!!!), nebo je předali policii, to bychom měli věru málo vysokých úředníků a jejich podřízených. Jedni by šli do basy a druzí na úřad práce. Jenom nevím, kterých by bylo více. Ale to opět není případ této kauzy, tady jdou podmíněně „do basy“ všichni zúčastnění úředníci a příslušní politici mají jen tu vaši politickou odpovědnost.A závěr vašeho článku „Byl by to konec politiky ?“ je úplný vrchol. Politici by jistě za své „politické záměry“ neměli být trestně stíháni. Ale politici např. v rolích ministra, hejtmana, starosty či člena rady kraje či města už nemají jenom politickou odpovědnost, neboť konkrétně rozhodují a řídí podřízené a jsou de facto zaměstnanci státu nebo kraje či města. Politickým záměrem je jistě zájem politické strany a jejich představitelů např. postavit ve městě mateřskou školu a tento záměr uvedou ve volebním programu. Ale už není politickým záměrem zadání rady města vedoucímu příslušného odboru městského úřadu zajistit realizaci této stavby. To už je konkrétní úkol vedení města konkrétnímu úředníkovi. V souvislosti s kauzou Opencard I se lze ptát, kdo dal řediteli odboru informatiky příslušný úkol ? No, přece tehdejší Rada hl. m. Prahy ! A to nebyla pouze její politická odpovědnost, ale odpovědnost rady jako nadřízeného orgánu vůči magistrátu, resp. řediteli odboru. Vaše konstrukce, že politici, kteří zastávají funkce ve státní správě nebo samosprávě mají pouze politickou odpovědnost je zcela mylná, ba přímo nebezpečná, a její všeobecná realizace by mohla vést k totální anarchii (na rozdíl od vámi předpovídané diktatury), kdy by politici za svá rozhodnutí nemuseli nést žádnou odpovědnost (jen tu politickou) a dělali si, co by chtěli, bez ohledu na zákony. Bohužel se to občas děje a následky nese celá společnost. V intencích kauzy Opencard I bych vám doporučil prostudovat si zákon o hl. m. Praze a tam se dozvíte, co mají politici, kteří zastávají funkce v orgánech hl. m. Prahy, dělat a jakou mají vlastně odpovědnost.Závěrem lze tedy říci, že každý ve veřejné správě má svoji odpovědnost danou primárně příslušnými zákony, ať už je to politik v jakékoliv funkci nebo úředník na příslušné pozici. A určitě u politiků nejde pouze o tzv. politickou odpovědnost, která by vylučovala trestněprávní stíhání. No a pan Schneider má také svoji odpovědnost za to, co píše na České pozici a neměl by ventilovat svoji obecnou nechuť k úředníkům orgánů veřejné správy a spojovat to s bývalými a stávajícími úředníky magistrátu hl.m. Prahy nepravomocně odsouzenými v kauze Opencard I. Taktéž by si měl nastudovat konkrétní okolnosti tohoto případu a pak by ho jistě nepoužil jako příklad pro svoje plamenné odsouzení nezodpovědných úředníků.

Páni Cermans

oceňuji snahu s jakou rozebíráte problém odpovědnosti za naší zemičku. Je to opravdu téměř začarovaný kruh, ale ten v budoucnu určitě někdo změní v přímku, nebo alespoň klikatou čáru, protože tam je právě ten zakopaný pes naší politiky, která se zmítá už řadu let ve smrtelných křečích. Jedním posunem by mohl být ten kýžený služební zákon, pokud se neuspěchá a na úřadech nezískají tu doživotní definitivu ti zkorumpovaní pánové a dámy, kteří se teď snaží svoje dobře zaplacené chyby svádět na politiky. Ještě pak by byla šance, že ty politiky stáhnou do pekla s sebou, ale to je sebevražda, na tu nemá kdekdo odvahu. Takže stále věřím, že se vše v dobré obrátí, ale.... a teď jsem se zase naježil a dostal téměř anafylaktický šok s Vaší, téměř chvály poměrů ve státních úřadech za bývalého ( už nevím jak mu nejlépe říkat, totalita, komunismus, socializmus ) režimu. Připomenu jen zásadní karierní postup, než se stal někdo ministrem, nebo náměstkem. 1 stupěň - práce v závodní KSČ - 2. stupěň - povýšení do OV KSČ - 3. stupěň - ředitelování závodu - 4. stupeň - generální ředitel rezortu a současně člen ÚV KSČ - 5. stupěň - kýžená doména - ministr, nebo náměstek. S vyjímkou ministra vnitra, tam byla ještě podmínkou výchova v KGB. Že by se do této škály nepozorovaně vloudil nějaký odborník, třeba ve strojírenství nebo hornictví, to bylo vyloučené. Maximálně to mohl být bývalý soustružník, nebo horník. Já vím, teď budete bádat v seznamech z let 70. a 80. a budete mi uvádět příklady, jenže ti odborníci měli tituly získané podvodem, projevy jim někdo psal a pokud někde žvanili a vypadalo to jako slova odborníka, pak to měli za ta léta jen odposlouchané, právě od odborníků, se kterými si jen vytírali zadek. Nerad píšu takhle tvrdě, protože Vaše komentáře mám rád, ale věřte mi, že mám pravdu. Mám tu smůlu, že si všechno pamatuju.

Nechci se s Vámi přít,

já hovořil o letech 86-89 tedy už za Gorbačova. Osobně i když jeden taky mám si titulů tolik nevážím , rozhodující jsou výsledky práce a kdo se mohl stát ministriní kultury za TOP 09 překoná i komunisty.

Nejde o konečné provedení

Nejde o konečné provedení a schodek údajných n-milionů. Jde ot to oddělit chtěné a potřebné. Byla ona open-card potřebná, nebo jen chtěná. Tam by měla vzniknout trestní opovědnost.

Dvě možnosti úředníka

jak se zachovat a neskončit bez příjmů a pod mostem v postindustriálním specificky českém kapitalismu. Plnit pokyny nadřízených do výše svého platu a část platu si odkládat na palmáre pro advokáta až se to podělá a při tom děkovat Bohu za každý přežitý den v práci. Pravidelně navštěvovat psychoterapeuta a naučit se žít s představou, že mohou skončit před soudem, ale pochybení policie a státních zástupců při jejich obvinění nejpozději za několik let odhalí Ústavní soud. Smířit se s tím, že jejich jméno a pověst bude navždy pošpiněna, od státu žádné odškodné ani omluvu nevysoudí.V klidu a bez kraválu pozici opustit a najít si místo jinde. Existuje ještě třetí varianta – prásknout dveřmi svého zaměstnání a upozornit na veškeré nešvary, podávat trestní oznánemí a veřejně o tom mluvit. To je ale varianta pro nepoučitelné idealisty a lidi s disidentskými sklony. Tj. skupina, která si ještě nestačila uvědomit, že pod mostem se netopí, případná ztráta jejich příjmů je všem u pr.... a jejich rovný charakter je nepředurčuje, aby si je nějaký ministerský potentát vybral za náměstka.