Před devíti lety přinesla New Yorku letadla zkázu, teď však dechberoucí kousky leteckých speciálů těsně nad hladinou Newyorčany nadchly.
NEW YORK - Z mlžného oparu se v dálce, přímo za majestátnou sochou Svobody, vynoří malé letadlo a rychle se přibližuje.
A pak to přijde: několik rychlých otáček za sebou, průlet brankou ve vertikální poloze a nakonec slalom mezi nafukovacími pylony.
„Podívejte se na něj, co všechno dokáže v rychlosti 220 mil za hodinu!“ křičí z reproduktorů hlasatel.
Tisíce lidí se na břehu řeky Hudson natahují na špičky, zběsile mačkají spouště fotoaparátů a se zatajeným dechem sledují představení plné rychlosti a adrenalinu.
Vítejte na letošním pátém závodu leteckého seriálu Red Bull Air Race, který hostí New York. Poprvé v historii a s náležitou slávou.
„Viděl jsem to už dvakrát v televizi, ale tohle je poprvé naživo. Fascinuje mě rychlost a preciznost pilotů,“ kýval obdivně hlavou Mike, zhruba padesátiletý Američan.
Kolem něj bylo rušno nejen ve vzduchu, ale i na vodní hladině. Na ní se ve vlnkách pohupovaly desítky lodí a plachetnic, ze kterých byl ideální výhled na celou trať.
Pulzující metropole, o které se říká, že nikdy nespí, už zažila řadu bláznivých sportovních akcí, ale něco takového překračovalo hranice fantazie i Newyorčanů.
Dvanáct nejlepších pilotů světa, včetně Čecha Martina Šonky, se prohánělo těsně nad hladinou před úchvatným panoramatem mrakodrapů na Manhattanu. „Když jsem přilétal a pod sebou jsem viděl sochu Svobody, bylo to něco neskutečného,“ rozplýval se Šonka.
Ironií osudu se přitom závod konal vzdušnou čarou jen několik set metrů od místa, kde ještě před devíti lety stála charakteristická dvojčata World Trade Center.
„New York má s letectvím tragickou zkušenost, ale já věřím, že se budou místní po závodě usmívat a řeknou: Je skvělé mít letadla zpět na Manhattanu,“ říkal Paul Bonhomme, jedna z hvězd a druhý muž průběžného pořadí šampionátu.
Pětačtyřicetiletý Angličan byl u toho, když se mezi pylony létalo pod alpskými vrcholky, v arabské poušti nebo americkém Monument Valley. Závod v New Yorku byl ale i pro něj pořádně vzrušující.
„Pohled na mrakodrapy je úžasný, ale stejně si ho moc neužiju. Když jsem mezi pylony, existuje pro mě už jenom trať,“ usmál se.
Nejprestižnější závod sezony viděli nebo ze záznamu uvidí televizní diváci ve 185 zemích světa. Do New Yorku kvůli němu přijeli dokonce novináři z Nového Zélandu, Trinidadu nebo Kostariky.
Z Air Race se za šest let stal obří podnik s vlastním televizním štábem i merchandisingem.
Při pohledu na všudypřítomné logo firmy, která za tím vším stojí, se sice nezbavíte dojmu, že jde především o výborný marketingový nástroj, na druhou stranu se z Air Race už dávno stal fenomén.
Podlehnout mu na místě, jako je New York, ostatně není vůbec těžké. Jaký je tedy na vlastní kůži?
První dojem: letadla se zdají ve skutečnosti pomalejší než v televizi, ale všechno bohatě vynahradí něco jiného. Neopakovatelný pocit, když se všechno odehrává jen zhruba sto metrů před vámi.
Druhý dojem: před Šonkou a spol. budete chtít smeknout klobouk. Pohled do ledově klidné tváře pilotů, kteří balancují na hodně ostré hraně, jiný sport nenabídne.
A zatřetí: Air Race chybí prvek soupeření. Tedy dramatické souboje pilotů, předjíždění, které známe z formule 1. Ve vzduchu je bohužel něco takového nemyslitelné.
Možná i proto jde stále spíš o výstřední show, při které sice i američtí diváci jásali, ale přesto nešlo o fandění v pravém slova smyslu. Jména pilotů se totiž pořád učí.
Mimochodem, kvůli časovému posunu skončil včerejší závod až po uzávěrce tohoto vydání, takže právě teď se už možná Šonka raduje z prvního bodu v šampionátu.
Měl k němu rozhodně blízko -v sobotní kvalifikaci skončil předposlední. A právě 11. místo by mu vysněný bod vyneslo.
***
Ironií osudu se závod konal několik set metrů od místa, kde stála dvojčata World Trade Center
V Air Race jde stále spíš o výstřední show, při které se nefandí v pravém slova smyslu
O autorovi| PAVEL KALOUŠ (od zpravodaje LN ve Spojených státech)
