Klíčové pro novou fázi konfliktu bude sledovat, jestli bude Asad schopen udržet své zisky z předcházejících měsíců. Povstalci se totiž nemají v úmyslu vzdát a mohou se uchýlit k partyzánskému boji. I v místech, které teď má v držení režim, budou nadále útočit a nedají vládním silám spát.
Efektivita vládního postupu Aleppem neotupila jejich vzdor, ač v to možná Asad doufal. Naopak ho mohla ještě přiživit. Pokud existovali nějací umírnění rebelové, teď hrozí, že budou pohlceni radikálnějšími militantními skupinami, připomíná CNN. Nenávist rebelů vůči režimu kvůli bombardování nemocnic a bezútěšné humanitární situaci v Aleppu se vystupňovala tak, že většina z nich preferuje smrt před kapitulací.
Jakékoliv vyhlídky na opravu země a návrat milionů uprchlíků domů tak zatím nepřipadají v úvahu. Asad bude ovládat především pustinu a spálenou zemi. „Rusko s Asadem udělají z Aleppa poušť, a pak vyhlásí mír,“ varoval šéf britské zpravodajské služby MI6 Alex Younger. Podobný osud bude v budoucnu s nejspíše čekat i další místa, jež ještě ovládá některá z povstaleckých skupin.
Pro ty je ale nepřekonatelným problémem podpora režimu ze strany Ruska a Íránu. Za takové situace nemají ani jedna z rebelujících skupin ani jejich případná společná aliance šanci Asada porazit. Z vojenského hlediska bude mít režim vždy trochu navrch. Nezbude mu než se tak snažit získat od rebelů zpět až do posledního malého kousku země celou Sýrii, jak pronesl sám Asad. Uvědomuje si, že k tomuto cíli vede ještě daleká cesta. „Buďme realisté. Dobytí Aleppa nebude koncem války v Sýrii,“ řekl na začátku prosince provládním novinám al Watan.
IS se vzmáhá
Výrazným připomenutím nepřehlednosti a prodlužování konfliktu je nedělní pád Palmýry na jihovýchodě země zpět do rukou Islámského státu (IS). Proti nečekaně velkému útoku islamistů nepomohla vládním vojákům ani masivní podpora ze strany ruského letectva.
Do syrské Palmýry pronikli islamisté. Syrská armáda tam vyslala posily |
Na roli IS v syrském konfliktu se nesmí zapomínat. Asadovi se sice může zanedlouho podařit ovládnout většinu velkých měst, respektive ruin, které z nich zbyly, ale velké oblasti v severní a východní Sýrii stále ovládají džihádisté z IS nebo jiní povstalci.
Severozápadní provincii Idlíb dominuje džihádistická skupina Džaíš al-Fatáh, původně následovkyně al-Kájdy. Okolí Rakky a většinu regionu kolem Dajr az-Zauru na hranicích s Irákem, tedy celou střední a východní část země, ovládá IS. Severovýchod podél turecké a kusu irácké hranice mají v moci zase kurdští Pešmergové. Ani v oblastech, které oficiálně drží Asad, nejde o jednolitou masu ovládnutých území. Existují tam roztříštěné lokality, ve kterých stále rebelové vzdorují.
  |
Nekonečné boje a „osvobozování“ Aleppa navíc spotřebovalo velké množství už tak omezených materiálních zdrojů režimu. Po těžkých dobýváních vláda počítá jednotky, které padly či byly jinak vyřazeny z akce. Armáda doplatila i na dezerci. O to více se proto bude muset syrský režim podle analýzy CNN spoléhat na své neoficiální milice Národní obranné síly (NDF) a hlavně na mezinárodní spojence. Záviset tak bude na ruské podpoře ze vzduchu a šíitských paramilitárních organizacích především z Libanonu (Hizballáh) a Íránu (Íránské revoluční gardy).
Politické řešení? Nemožné
Že by pád Aleppa mohl vést k jednání mezi soupeřícími stranami a potenciálnímu politickému řešení, se zdá být nemožné. Čím více úspěchů na válečném poli Asad získal, tím méně ukazoval vstřícnost nějakým jednáním. Nedá se ani čekat, že by režim ustoupil od násilného řešení. Úspěšná taktika v Aleppu a opojení vítězstvím bude minimálně v několika následujících měsících hnát vládní jednotky a jejich spojence do stejně intenzivních střetů na jiných místech, především v Idlíbu či na území mezi Hamá a Homsem, kde ještě v menší míře rebelové vzdorují, jak varuje i zpravodajský server televize Al-Dažazíra.
Ospravedlňovat takový postup v očích Asada bude i menší tlak Západu, který už netrvá na jediném řešení konfliktu, kdy musí Asad za každou cenu padnout. Obzvláště ze strany Spojených států pod vedením Donalda Trumpa se očekává menší zájem o podobu syrského režimu, a naopak zaměření na boj proti IS, jehož zničení Trump vidí jako primární cíl americké blízkovýchodní politiky. Může se tak stát, že zruší podporu kurdským milicím a umírněným rebelům. „Vůbec nevíme, kdo tito umírnění jsou,“ nechal se už dříve slyšet nastupující prezident.
Poslední otazníky zůstávají nad reakcí sunnitských států v regionu, které - minimálně finančně - podporovaly či podporují rebely. V jejich čele jsou Katar a Turecko. „Pád Aleppa neznamená, že se zřekneme podpory nároků syrského lidu,“ řekl podle Reuters šejk Mohammed bin Abdulrahman al-Tání, ministr zahraničí Kataru. Postoj tohoto bohatého státu tak je jasný.
Turecko je však podle zmíněné analýzy CNN v mnohem složitější pozici. Jeho prezident Recep Tayyip Erdogan intenzivně posiluje dobré vztahy se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem. Na druhou stranu Turci podporují údajně umírněné rebely v severozápadní části země. Erdogan se tak nachází ve schizofrenní situaci, kdy nadále vyjadřuje svou touhu sesadit Asada, ale zároveň to už není jeho hlavním cílem, protože by tak stál proti Putinovi.
