Ležím na zádech na posteli a clonou cigaretového kouře civím do protější zdi. Před zarudlýma očima se mi šílenou rychlostí řítí obrazy. Postrádají smysl, ale jsou tu, už celé týdny.
Vždycky jsem říkal, že život je příliš krátký na to, abych ho strávil s jednou ženskou. Ze všeho nejraději jsem měl to dobývání, poznávání, tu nepředvídatelnost. Rychlé, pomíjivé vztahy. Mí kamarádi už byli ženatí, měli děti, psy, kočky, tchyně a problémy, o které já nestál.
Ondřej nebyl můj kamarád, byl to kolega z firmy. Moc jsem ho neznal, říkalo se o něm, že je velice schopný. Jednou jsem za ním přijel k němu domů s nějakou naléhavou pracovní záležitostí. Tam jsem poznal Annu, jeho ženu. Od chvíle, kdy vstoupila do pokoje, se něco změnilo. Nevím přesně, čím nebo co to bylo, možná Ondřej, který vstal od počítače a poněkud překotně nás představil. Divně se přitom usmíval, škubal rameny, nepřestával sebou šít, jako to dělají lidé, kteří maskují nějaký problém. Anna se usmála a podala mi ruku. Měla namalované oči a na kůži pihy. Štíhlá, drobná, trochu jako kluk. Nemohl jsem se na ni vynadívat. Odnášel jsem si její obraz s sebou domů. Nešla mi z hlavy. Jednou jsem ji potkal na ulici. Nejdřív se lekla, pak se usmála. Pod očima měla kruhy. Pozval jsem ji na kafe, ale řekla, že spěchá. Vnutil jsem jí své telefonní číslo. Když už jsem přestal doufat, že zavolá, ozvala se.
Začali jsme se scházet. Zprvu šlo jen o krátké procházky městem. Dozvěděl jsem se, že pracuje v malé keramické dílně jako točířka a malířka keramiky, že je Ondřej často na služebních cestách, a tak má dost času na to, aby si dodělala školu. Já jí povídal o všem možném, taky o sobě, dost jsem se předváděl a šaškoval. Měl jsem rád, když se smála. Anna mě překvapovala svou otevřeností i tím, jak jiskřila – a náhle jako když utne. O svém manželství nemluvila. Jednou mi řekla, že je svému muži nejspíš lhostejná. Pak se rozplakala. Přitahovala mě svou záhadností, nebyl jsem schopen se té přitažlivosti zbavit. Miloval jsem ji se všemi nedostatky a náladami.
Když jsem ji poprvé pozval na večeři do restaurace, řekla ne. Vzápětí zavolala, že si to rozmyslela, že přijde. Přišla pozdě, hezky se omluvila – a příště to udělala zase. Chtěl jsem, aby šla ke mně domů, že uvařím, co má ráda. Smála se do mých touhou vyprahlých očí a vymýšlela jídla, která jsem neznal. Pak jednou v noci zazvonila u mých dveří a zůstala do rána. Bylo nám spolu dobře.
Náš vztah trval asi dva měsíce, pak se něco zvrtlo. Na schůzky přicházela uspěchaná, roztěkaná, voněla jinak – nikdy jsem po ní netoužil víc, vymlouvala se, že nemá čas... a taky na Ondřeje: „Myslím, že Ondra něco tuší, chová se divně, ale miluje mě, to vím.“ Díval jsem se, jak odchází, a nenáviděl je. Oba.
Volal jsem jí, abych slyšel alespoň její hlas. Řekla mi, že je konec, a zavěsila.
Nemohl jsem se s tím smířit, žárlivost se svými přízraky udělala své. Plížil jsem se za ní, špehoval ji, až jsem ji se zvrácenou radostí načapal s cizím chlápkem. Seděl jsem v autě a díval se na Annu, jak se s ním objímá, jak se s ním směje. Oběma rukama jsem svíral volant, abych nevyletěl, trpěl jsem jako zvíře. Kdybych byl její muž, nejspíš bych si poradil.
Jednou mi řekla, že Ondřej si s ničím neláme hlavu, že je nad věcí. Měl tady být, ne já, on se měl dívat…
Připadal jsem si jako ubožák – zatímco on je nad věcí, ten paroháč, ten kariérista, který nic neví nebo nechce vědět! K čemu mě chtějí dohnat?
Hrábl jsem do přihrádky a vytáhl foťák. Bude to hezká fotka. On ji drží kolem ramen, Anna se mu dívá do očí... Co na to řekneš, Ondro? Strašně se mi klepaly ruce, ale stihl jsem to.
příběh Petra Lukeše napsala
***
Milí čtenáři, znáte-li příběh, který by se hodil do této rubriky, prosím, napište nám na jan.muller@lidovky.cz pátek týdenní příloha Lidových novin. Šéfredaktor listu: Veselin Vačkov. Vedoucí magazínu: Jan Müller. Zástupkyně vedoucího: Eva Hlinovská. Produkční: Ilona Šáralová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Telefony: 225 067 111, inzerce 225 063 428. Faxy: 267 098 398, inzerce 225 063 416. Internet: www.lidovky.cz, dopisy@lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Čísla ShowView™© 1998 Gemstar. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny.
