Novinka Burden má desperátství pořád na rozdávání, ale působí téměř neznatelně spokojeněji a rozverněji, snad jako by na sebe čtveřice s Jiřím Nedvídkem u mikrofonu začala nahlížet s nádechem sebeironie. Stylově se jejich hudba posunula směrem k rockabilly a špinavému garážovému rocku.
Rozvernost je samozřejmě relativní: nepřipraveného posluchače deska zaskočí hned razantním otvírákem Jockey s odsekávanými kytarovými riffy, skočnými bicími a nosným refrénem jako stvořeným pro sborové hulákání. I následující More začne zostra, ale brzo přejde do rozvážnější polohy. Nejhitovější ambice pak má opět svižná „trojka“ Riot s výpůjčkou refrénu skladby That’s When I Reach for My Revolver od Mission of Burma.
Ve vyšších tempech se nese i zbytek desky. Energie tak z alba sice jen srší, ale ani ideální stopáž mezi půl- a třičtvrtěhodinou je nezachrání před monotónností. Když v závěru skočí do ucha melancholický úvod Mad in the Rain či reggae skladby FYI, je už pozdě. Novinku produkoval bývalý baskytarista kapely Sunshine Amák a dal jí kompaktní teplý sound, ve výsledku však trochu chybějí zvukové vtípky předchozího producenta Ondřeje Ježka.
Ale producenty stranou – co se naštěstí nezměnilo, je fakt, že Anyway je nejlepší si vychutnat pěkně naživo.
HODNOCENÍ LN ***** Anyway: Burden Election Records, 2009
