Čtyři měsíce po porodu svého druhého syna stanula pěvkyně před nabitým hledištěm se sebejistým projevem a v suverénní hlasové formě. Její červenobílý kostým evokoval moravský kroj, což mile podtrhlo zabarvení programu - ten byl složen převážně z folklorem inspirovaných písní českých skladatelů.
Výhody domácího prostředí, rodného jazyka a písní, „které ji učila matka“ (jak zní název jejího posledního CD), se odrazily v atmosféře večera, kdy Kožená dokázala rozehřát i zprvu chladné posluchače. Pomohlo by ještě, kdyby si zahraniční návštěvníci (a nebylo jich u této příležitosti málo, šlo o „Koncert pro první dámu“) mohli v programu přečíst překlady textů nebo alespoň názvů jednotlivých písniček, ale na to pořadatelé bohužel nemysleli.
Triumfální vyznění recitálu, který trval čistého času hodinu a skončil ovacemi vstoje, bylo možná z poloviny zásluhou skvělého klavírního partnera sólistky: jejího dvorního pianisty Malcolma Martineaua, vyhledávaného „doprovazeče“ světových pěvců. Napínavé bylo už jen sledovat jeho mimiku, živě reagující na nálady i vtipnosti textu, pozorovat, s jakým napětím sleduje svou partnerku, aby společně dospěli k dokonalé souhře... Temperament obou protagonistů a evidentní rozkoš z půvabné hudby působily nakažlivě. Pěvecká haute couture Svůj mezzosoprán, který vždy znovu překvapí přirozeností, pohyblivostí a dynamickým rozsahem, rozezněla Kožená ve skladbách, jejichž autoři čerpali ze sbírek lidových písní - a po svém je přetvořili. Erwin Schulhoff například dal doprovodu svých Písní a tanců z Těšínska pikantně disonantní akcent, Písničky na dvě stránky Bohuslav Martinů půvabně a nenásilně nastylizoval podobně jako Leoš Janáček Moravskou lidovou poezii v písních.
Jiné tendence se projevily v hudbě Antonína Dvořáka a dalších skladatelů 19. století -jsou „umělejší“, více romantické a lyrické. I v této vážnější, někde až sentimentální poloze je Kožená přesvědčivá, nejen v rozverných „zpívánkách“. Ebenova cyklu Malé smutky se chopila se skromnou prostotou.
Slavné Dvořákovy Cigánské melodie byly strategicky zařazeny na závěr večera. A publikum je ocenilo: přestože jinak ukázněně tleskalo až na konci každého cyklu, tentokrát pěvkyni odměnilo ihned po jímavém podání známé písně Když mě stará matka.
V přídavku zazněla skvostně vypointovaná Svatba Bély Bartóka a dvě Janáčkovy úpravy.
Pro toho, kdo už si nové CD pěvkyně poslechl, mohl být koncert jen bonusem v podobě bezprostředního kontaktu. Živé provedení nabídlo tutéž vyváženost rejstříků, dokonalou intonaci, pohrávání si s hlasem v jemných nuancích textu, což jde na vrub skvělé technice, a k tomu onen přirozený moravský fundament.
Samozřejmě nelze očekávat, že v podání Magdaleny Kožené, ač Moravanky, budou znít „lidovky“ jako u cimbálu. Operně školený hlas je něco jiného a nabízí odlišnou paletu výrazu a přidává novou kvalitu. Jako ten kostým: tváří se sice jako kroj, ale ve skutečnosti jde o prvotřídní haute couture.
Operně školený hlas nabízí odlišnou paletu výrazu a přidává „lidovkám“ novou kvalitu
HODNOCENÍ LN ***** Když mě stará matka... Magdalena Kožená -mezzosoprán Malcolm Martineau - klavír Pořadatel: Správa Pražského hradu Spolupořadatel: CEMA Španělský sál Pražského hradu 12. 11. 2008
