Budova je dílem klasičky české moderní architektury, profesorky Aleny Šrámkové (1929, na snímku) a jejích spolupracovníků Tomáše Koumara (1968) a Lukáše Ehla (1974). Autoři o svém díle řekli: Chtěli jsme v tomto místě postavit dům rozumný, trochu chudší tak, aby vedl studenty ke skromnosti, jednoduchý až obyčejný.“
Tak se možná jeví exteriér, který je opravdu „baťovsky“ výchovný a karfíkovsky funkcionalistický - Vladimír Karfík, autor baťovského Zlína, byl učitelem A. Šrámkové... O to působivější je pak interiér se třemi monumentálně a přitom velmi přirozeně rozprostřenými atrii, jimž vévodí mocný pylon. Vnitřek působí skandinávsky ušlechtile, kompaktně a prostě. Šedý beton se v ní stává elegantním materiálem, který harmonizuje s pastelovými barvami, mezi nimiž převládá růžová a žlutá.
Osmipodlažní budova byla postavena na již poslední volné parcele vysokoškolského kampusu navrženého regulačním plánem prof. Engela z roku 1924. Je orientována k přístupové ose areálu, ve směru příchodu je otočena otevřeným nádvořím vymezeným dvěma průčelími a sloupem. Budova disponuje ateliéry, učebnami s audiovizuálním vybavením, zasedacími místnostmi, respiriem studentů a kancelářemi pedagogů. V přízemí je studijní oddělení, šatna, čtyři plně vybavené posluchárny pro 80, 100, 180 a 300 lidí a univerzální prostory sloužící výuce i oddechu.
