Za pět let své existence se z něj stala regulérní internetová televize s bohatým archivem.
Menšinové žánry, mezi než z hlediska velkých médií současné výtvarné umění patří, to nemají v televizi jednoduché. Česká televize vysílá ekumenický Artmix, který poctivě mapuje dění ve veškerém umění. Jeho záběr je tak široký: od konceptuálních experimentů až po reportáže o sběratelích keramiky. Přečkat reportáž, která vám zrovna nesedí, může být k nepřečkání. Kdyby tak šlo televizní vysílání posunout dopředu! Celostátní televize ovšem není jedinou možností, jak o výtvarném umění slovem a obrazem referovat.
Artyčok. TV (www.artycok.tv) může sloužit jako důkaz výhodnosti spojení televize a internetu. Obsah portálu neustále narůstá o aktuální materiál. Současně je přístupný i jeho starší obsah, který se od roku 2005 změnil v obsáhlý, různými způsoby strukturovaný a prohledávatelný archiv. Najdeme zde reportáže z vernisáží výstav, rozhovory s umělci a kurátory, záznamy workshopů, soutěží či přednášek.
Když Artyčok. TV v roce 2005 začínal, připomínal spíš soukromou aktivitu svých zakladatelů. Sami na vernisážích pobíhali s kamerou a mikrofony. Duch DIY kultury Artyčoku zůstal, ovšem na kvalitativně vyšší úrovni. Dnes jeho spolupracovníci působí nejen v Čechách, ale i v Berlíně, Vídni, Budapešti a v dalších městech a zemích. Portál se blíží k tisící reportáži, během let bylo zdokumentováno více jak 2500 autorů. Jak říká zakladatel projektu František Zachoval: „Kromě mladých autorů lze v archivu nalézt dokumentace díla nebo interview se světově uznávanými umělci jako Damien Hirst, Lawrence Weiner, Douglas Gordon nebo teoretiky jako Slavoj Žižek nebo Peter Weibel.“ Úroveň reportážních příspěvků je někdy rozkolísaná, ale síla Artyčoku je v jeho mnohosti a snadné prostupnosti. Obsah lze prozkoumávat podle různých klíčů: podle aktuálnosti, země, města, autorů, druhu umělecké aktivity a dalších.
Součástí domény je i sekce Videoart, která představuje databázi české a slovenské audiovizuální scény. Řadu děl z této oblasti můžeme vnímat v téměř plnohodnotné podobě, jako kdybychom je sledovali v galerii nebo kině. Což není výzvou k tomu, zůstávat doma u počítače, ale prostředkem, jak se lépe orientovat v často nepřehledné nabídce kulturních pořadů.
