ROZCESTNÍK
Bouřící se arabské země připomínají Bretu Stephensovi v The Wall Street Journal tolstojovský popis nešťastných rodin. Každá je nešťastná svým vlastním způsobem. V Jemenu zní silný separační prvek. V Egyptě se ozývají městské střední vrstvy. Libye přináší kmenový rozměr. Alžírské protesty jsou motivovány rostoucími cenami a masovou nezaměstnaností. Ale co maličký Bahrajn?
O Bahrajnu se na Západě píše málo. Vlastně tak ani nevíme, proč je Bahrajn na úrovni srovnatelné s bohatými ropnými emiráty v sousedství, ač sám ropu nemá. Čím přitahuje banky, výzkumníky, turisty i formuli 1? To nevysvětluje ani Stephens, zato se věnuje dopadům tohoto rozvoje. Bahrajn je desettisíckrát menší než Čína a má tisíckrát méně obyvatel, přesto tamní revolta může znepokojit i čínské vůdce. Bahrajnský HDP na hlavu dosahuje 27 tisíc dolarů, ženy mají volební právo a země je atraktivní pro investory. A navzdory tomu, že sunnitské vládní elity ovládají šíitskou většinu, je země natolik tolerantní, že její velvyslankyní v USA je Židovka.
Jenže Bahrajncům schází politické svobody. Přidejte k tomu vysoká ekonomická očekávání i rostoucí nerovnost a máte ingredience pro buržoazní revoluci. Máte i lekci o přirozenosti touhy po svobodě. Čínský vývoj - v tisícinásobném měřítku -produkuje stejné ingredience. Závěry z toho Stephens nedělá, ale připomíná, že Peking zprávy o arabských revoltách cenzuruje. Zřejmě má o čem přemýšlet.
*** Německo reflektuje zemské volby v Hamburku, kde sociální demokracie získala absolutní většinu. Drtivě porazila konzervativní CDU, jež tam vládla v alianci se Zelenými. Co z toho plyne? Leccos napoví už titul příspěvku Jana Fleischhauera na prestižním blogu magazínu Der Spiegel - „Zelený vampirismus“.
Podle Fleischhauera je modernizace CDU velkým projektem Angely Merkelové. Má se stát stranou ženštější, mladší, městštější, prostě zelenější. Kancléřka si ještě netroufá mluvit přímo o koalici se Zelenými, ale v nižším stranickém patře se už o výhodách té aliance hovoří. Jenže co by přinesla samotné CDU? Autor píše: Ukázkový černo-zelený projekt v Hamburku zkrachoval. Ty koalice mají vždy jen jednoho poraženého, jak ukazuje pohled na radnice v Kolíně nad Rýnem a v Kielu. Tam ta vychvalovaná spojenectví skončila právě tak, jak je tomu nyní na zemské úrovni v Hamburku. Kdo se spustí s ekologistickou stranou, píše Fleischhauer, neměl by se pak divit, když dostane pustit žilou.
Ehm, jako bychom slyšeli Václava Klause hodnotícího vládu Mirka Topolánka. Dodejme ovšem, že jí pustil žilou sám prezident. Byl to tedy zelený, nebo klausovský vampirismus? Toť otázka.
*** O lecčems nepěkném - třeba o rychlých příměrech k Hitlerovi - si myslíme, že to by se na Západě říkat nemohlo, ale pak zjišťujeme, že se to říká. Proč odboráři z řad zaměstnanců státu Wisconsin přirovnávají republikánského guvernéra Walkera k Hitlerovi, Mussolinimu a Mubárakovi? Tomu se v The New York Times věnuje David Brooks. Odborářům se nelíbí, že v rámci úspor se sníží dosavadní benefity jen zaměstnancům státu, a levice srovnává ty protesty s tuniským a egyptským bojem za demokracii. To je orwellovská kritika, píše Brooks. Ať už si myslíte o Walkerovi cokoliv, on a jeho republikánská většina byli zvoleni a dělají přesně to, co říkali voličům, že dělat budou.
Jiná věc je Walkerův postup vedoucí ke konfrontaci, který Brooks pokládá za strategický omyl. Boj se zadlužením je totiž celospolečenský problém, potrvá desítky let a žádá si širokou podporu. Nyní vzniká jakási nepsaná ústava úspornosti a její zásada by měla znít takto: ať to bolí každého. *** Německý Frankfurter Allgemeine Zeitung prezentuje aktuální polemiku. Otiskl ukázku z nové knihy novináře Patricka Bahnerse „Panikáři. Německý strach z islámu“ a poté reakci již proslulého Thila Sarrazina. Ve stručnosti asi takto.
Bahners „panikářům“ vyčítá, že zneužívají termín takíja (zbožná lež muslimů, zapírání pravého úmyslu před nevěřícími). Ať řekne kterýkoliv muslim cokoliv, odpůrcům se nezavděčí, protože pro ně je to jen takíja, za níž se skrývají temné záměry.
Sarrazin namítá, že Bahners zneužívá termín asimilace, když ho dává do souvislosti s transporty do Osvětimi. Pak prý působí jako „Erdoganův ghostwriter“, jako člověk, jenž napsal řeč, v níž turecký premiér v Kolíně nad Rýnem prohlásil, že asimilace je zločin proti lidskosti.
Co si má pomyslet našinec neorientující se v detailech debaty? Když vidí ilustrační fotografii s popiskou „Kritika islámu je už salonfähig“, chtě nechtě má pochopení spíše pro Sarrazina. Není snad už dlouho salonfähig (přijatelná v salonech) i kritika křesťanství? Není katolická církev kritizována za pedofilii či odpor k potratům? Tak proč se podivovat nad kritikou islámu?
***
Peking zprávy o arabských revoltách pečlivě hlídá a cenzuruje. Zřejmě nad nimi má o čem přemýšlet.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
