Kyjevskopečerská lávra jsou takové ukrajinské Hradčany a Uspenský chrám je ukrajinská obdoba Chrámu svatého Víta. Turisté, kteří dnes přijíždějí do této památky UNESCO, většinou ani netuší, že to, co vidí, je pouhých deset let stará kopie. Třetího listopadu 1941 byl totiž chrám zničen obrovským výbuchem. Stalo se tak pár desítek minut po návštěvě prezidenta slovenského štátu Jozefa Tisa, který prohlídku lávry zařadil do svého programu návštěvy slovenských vojáků na východní frontě. Záběry z návštěvy, poslední, na nichž je chrám vidět před výbuchem, a první, na nichž jsou zachyceny trosky, se staly součástí filmu Od Tater až po Azovské moře, zobrazujícího podíl slovenské armády na válce s Polskem a Sovětským svazem.
Slovenský štát atentát na Tisa jako dílo sovětských teroristů propagandisticky využil, nacisté na místě útoku zastřelili tři údajné atentátníky. Po válce, kdy se zničení Kyjevskopečerské lávry stalo i součástí Norimberského procesu, razila Moskva verzi, že útok a zničení chrámu bylo dílem nacistů.
Této verze se chytili slovenští obdivovatelé Tisa a atentát na vůdce Slovenska používají od té doby jako jeden z argumentů, že Tiso se stavěl nacistům natolik na odpor, že se ho rozhodli zbavit. Uvádí dokonce, že atentát byl vykonán na přímý rozkaz Heinricha Himmlera. „I tento fakt je potvrzením Tisova ,kolaboranství‘ a jeho ,oblíbenosti‘ Němci,“ píše se ironicky na internetových stránkách příznivců vůdce klerofašistického státu.
Jenže nová fakta, která se začala objevovat až desítky let po válce, ukazují spíše na sovětskou stopu. Když sovětská armáda nedlouho před Tisovou návštěvou ustoupila z Kyjeva, zaminovala mnoho důležitých budov, včetně domů na nejvýstavnější kyjevské třídě Kresčatik. Ve městě zůstala skupina agentů v čele s rozvědčíkem Ivanem Danilovičem Kudrjou. Jejich nejvýznamnější akcí bylo odpálení budov v centru na konci září, které zabilo mnoho Němců, ale posloužilo nacistům jako záminka k zastřelení 33 tisíc Židů v Babím Jaru.
Kudrja stál podle současných ruských zdrojů i za „výbuchem“ Uspenského chrámu v Kyjevskopečerské lávře 3. listopadu 1941. Kudrja, který byl v roce 1942 nacisty chycen a po mučení popraven, se stal Hrdinou sovětského svazu. Ale až dvacet let po válce, v době, kdy sovětská moc Kyjevskopečerskou lávru jako pravoslavný klášter zrušila, a proto jí už nečinilo takový problém přiznat úlohu Kudrji na zničení nejcennějšího chrámu lávry. K verzi, že výbuch byl dílem Sovětů, se přiklánějí nejen ukrajinští, ale i slovenští historici. „Verze, že výbuch byl dílem Sovětů, se jeví jako nejpravděpodobnější,“ uvedl pro LN Martin Lacko, který se obdobím slovenského štátu zabývá v bratislavském Ústavu paměti národa. Lacko tvrdí, že „Hitler neměl důvod k Tisově likvidaci, nemluvě o tom, že Tisa respektoval. A že by se o atentát pokusil někdo jiný z nacistických kruhů - proti Hitlerově vůli -, o tom pochybuji,“ dodává Lacko.
Slovenští historici však současně pochybují o tom, že se měl cílem atentátu stát právě Tiso. V díle Pavla Mičianka Slovenská armáda v tažení proti Sovětskému svazu z roku 2007 se uvádí, že výbuch byl namířen spíše proti nacistickým okupačním činitelům.
Atentát mohl změnit dějiny Jenže právě nacističtí generálové Tisa a jeho doprovod po Kyjevskopečerské lávře provázeli, jak je vidět i na zmíněných záběrech dokumentujících Tisovu cestu. Možná že Tiso sám nebyl pro sovětské rozvědčíky až tak zajímavý, ale kdyby se návštěva chrámu konala v původně plánovaný čas, mohl se stát obětí atentátu spolu s nacistickou generalitou.
Pokud by byl atentát úspěšný, neměl tehdejší slovenský štát za Tisa náhradu. Moc v zemi by převzal fanatický fašista Vojtech Tuka, komunista Gustáv Husák by možná místo práce v odborové kanceláři skončil na popravišti, Slovenské národní povstání by se buď neuskutečnilo nebo by naopak bylo skutečně celonárodní akcí, kterou by netlumila Tisova popularita. Na slovenský štát by zřejmě nikdo kromě neonacistů nevzpomínal se sympatiemi, jak se to díky relativně umírněnému Tisově vůdcovství dodnes děje. Slováci by se snažili na svůj první pokus o samostatnost natolik zapomenout, že bychom tu možná měli dodnes Československo.
Atentát na Tisa, pokud se vůbec nějaký konat měl, se ale nezdařil. Sovětské archivy nejsou otevřené natolik, aby bylo možné dát odpověď na to, co se 3. 11. 1941 v Kyjevu stalo. „Na základě dnes dostupných dokumentů se to nedá s určitostí říci,“ říká o atentátu i historik Lacko. Největší záhada slovenského štátu zůstává dál nevyřešena.
***
Sovětský rozvědčík Ivan Danilovič Kudrja stál podle současných ruských zdrojů za „výbuchem“ Uspenského chrámu
Neúspěšný atentát na Jozefa Tisa
Slovenský prezident Jozef Tiso navštívil ve dnech 3. a 4. listopadu 1941 slovenské vojáky na východní frontě, poklonil se padlým a potom si prohlédl poničený Kyjev.
Výbuch 3. listopadu v chrámu Kyjevskopečerské lávry nastal krátce potom, co Jozef Tiso, který údajně neočekávaně zkrátil prohlídku, klášter opustil.
Uspenský chrám Kyjevskopečerské lávry, jeden z nejvýznamnějších chrámů pravoslavné církve, který vznikl v jedenáctém století, byl při atentátu na Tisa zcela zničen. Jeho zničení, z něhož byli obviněni, v rozporu s důkazy, nacisté, bylo součástí Norimberského procesu. Obnoven byl až v 90. letech. Dnes je komplex na seznamu Unesco.
Jozef Tiso (1887-1947) byl slovenský římskokatolický kněz, politik Hlinkovy Slovenské ľudové strany a v letech 1939-1945 prezident Slovenské republiky, satelitního státu nacistického Německa. Po válce byl jako válečný zločinec odsouzen československým Národním soudem k smrti a popraven.
O autorovi| LUBOŠ PALATA, redaktor LN
