Kdosi nedávno vtipně poznamenal, že pravda už skoro neexistuje. Vzpomněl jsem si na tuto sentenci, když jsem si přečetl článek Jiřího Peňáse Agentura láká, nakladatel se brání (LN 30. 11.), jehož podstatnou částí byly vývody nakladatele Reinera, a reakci na tento článek z pera Marka Pečenky. Esencí obou článků je jednostranný pohled nakladatelů ohledně problematiky tzv. elektronických knih a averze vůči DILIA, jež je koneckonců pochopitelná, protože DILIA zastupuje autory, a nikoliv nakladatele.
Zaprvé na rozdíl od tvrzení pana Reinera autorský zákon zná způsob užití, kdy si konzument stahuje z internetu slovesné dílo v elektronické podobě přes počítač do tzv. čtečky, a není tedy důvod, proč by měl být v tomto punktu autorský zákon měněn. Jestliže tedy chce nakladatel zveřejnit slovesné dílo v elektronické podobě na internetu, musí právo k tomuto užití od autora smluvně získat s tím, že toto právo rozhodně není identické s „klasickými právy“, jež nakladatel nabírá od autora pro tištěné vydání. A v tom je jádro aktuálních problémů s elektronickými knihami, které je třeba před zahájením jejich prodeje na internetu vyřešit.
Meritem sporu mezi nakladateli a autory (potažmo tedy DILIA) je především stanovení výše autorské odměny. Z pohledu DILIA jsou představy většiny českých nakladatelů hluboko pod čárou, a to z toho důvodu, že výše odměny autora má být správně přibližně trojnásobná než odměna za tištěné vydání anebo se má autor s nakladatelem dělit o výnos z užití elektronických knih fifty fifty. A to z toho důvodu, že investice nakladatele je ohledně e-books již minimální. Nakladatelé však většinou „nechávají“ autora na původní odměně, což je neúnosné a navíc nespravedlivé.
Snad je také normální, že DILIA se obrátí na autory, k jejichž zastupování je jimi samotnými zřízena, a informuje je o výše uvedených skutečnostech, nabízí jim bezplatné poradenství a případně zastoupení. Rozhodně však nechce DILIA ohledně e-books vytvářet žádný monopol, ostatně zastoupení všech autorů DILIA je na nevýhradní bázi.
DILIA mimochodem vůbec ve svém dopise autorům nevylučuje, že mohou poskytovat svá práva na e-book přes nakladatele. Když to ovšem nepůjde, tak se přece snad mohou obrátit na poskytovatele e-books přímo, pokud již svá práva na tento druh užití nakladateli nedali! Mají snad nakladatelé monopol na práva autorů?
Já chápu oba pány, že by byli nejraději, kdyby DILIA neexistovala, aby mohli podmínky autorům diktovat výhradně nakladatelé. Nicméně si myslím, že je mimo rámec věcné diskuse o problematice e-books zveřejňování soudů o „parazitování DILIA“ a podobně. Proto je žádám, aby pro příště vážili svá slova a nevynášeli ukvapené a nepravdivé soudy.
O autorovi| JIŘÍ SRSTKA, Autor je ředitel agentury DILIA
