PRAHA Už třetí měsíc žije v Praze, jeho domovem je dvoulůžkový pokoj na ubytovně Dukly po Juliskou. Výškař Jaroslav Bába, který v zimě změnil trenéra a namísto vítkovického Aleše Dudy jej nyní připravuje Jan Janků, bydlí v podmínkách jako kterýkoli jiný mimopražský nováček v Dukle.
„Ale nevadí mi to, stejně hodně času trávíme na soustředění. A když jsem v Praze, z ubytovny je to skok na trénink na Julisce nebo na oběd v jídelně Dukly, kde výtečně vaří,“ říká čtyřiadvacetiletý Bába, který zatím bude stále závodit za Vítkovice. „Členem Dukly se stanu až v říjnu, brzy budu mít v Praze i byt.“
Období, kdy jeho přestup do Prahy rozpoutal vášně, už je pryč. „K panu Janků jsem přišel proto, abych znovu stabilně skákal nad 230. V tréninku se mi daří, věřím, že výkony se ustálí na větších výškách. Už jenom proto, že se teď cítím nejlíp od zranění v úvodu roku 2006. Letos všechno směřuje k mistrovství světa a já nemůžu mít malé cíle - z Berlína se chci vrátit s medailí,“ předkládá.
Trenér Janků, který přivedl svého syna Tomáše ke stříbru z mistrovství Evropy v Göteborgu 2006, má ještě odvážnější plány.
„Jarda přišel od trenéra Dudy dobře připravený, je na čem stavět. Jeho možnosti jsou tak velké, že pojedeme do Berlína vyhrát,“ je přesvědčený zkušený kouč. „To se pěkně poslouchá, hůř se to bude realizovat. Na vítězství se tam budu muset co nejvíc přiblížit k českému rekordu, který má „halovou“ hodnotu 237 centimetrů a „letní“ 236. Ale myslím, že útok na medaili je reálný,“ říká Bába.
Nový trenér ho motivuje i jinak. Pokud do konce března příštího roku zvládne 240 centimetrů, dostane zatím tajnou odměnu. „Dosud se to povedlo asi deseti lidem na světě, ale ty na to máš,“ přesvědčuje jej. Po Praze nejlépe metrem „Vidím to až na halovou sezonu, letos bych rád zvládl 235. Nejlépe v Berlíně,“ míní výškař, který opět oddálil uzavření studia na sportovním gymnáziu ve Vítkovicích. „Maturovat bych chtěl na podzim, snad to konečně vyjde,“ usmívá se.
A jak si rodák z Havířova zvyká v Praze? „Pohoda, jen ta doprava mě štve. Budu se muset naučit jezdit metrem,“ pokyvuje hlavou.
Kouč Janků si pochvaluje jeho chuť do přípravy. „Překvapil mě, jeho přístup k tréninku je stoprocentní,“ nešetří slovy chvály.
Ale přesto - není trenérův cíl, útok na berlínské zlato, příliš odvážný? „Berlín není zase tak krásné město, abychom tam jeli na výlet,“ usmívá se Jan Janků.
