Nicméně Andrej Babiš drží ve sněmovně kontrolní balík (bez něj žádná většina demokratických a proevropských stran nevznikne). Je tedy zřejmé, že pokud by se byla ochotna s ním některá demokratická strana či spíš strany domluvit, mohli bychom mít nějakou solidní vládu. Bude-li jediným východiskem pro ANO menšinové vládnutí s SPD a komunisty, lze důsledky jen těžko předvídat. I ANO má prozápadní a demokratické voliče a očekávání, že takováhle hrůzná a pro zemi škodlivá koalice by pomohla stranám v „demokratickém bloku“ a zničila ANO, je naivní. Zničit by mohla daleko víc, třeba svobodu v téhle zemi.
Andrej Babiš může působit jako dvojtvářný politik, v zahraničí se staví jako Evropan, v Česku se baví jen s divnostranami. Můžeme to samozřejmě považovat za součást taktiky a snahy nechat tradiční strany „vycukat“, avšak on sám se nemůže tvářit jako by byl bezmocný. V posledku bude jen na něm, s kým uzavře nějakou koalici a zda ustoupí například prezidentu Zemanovi, který by si přál vládu ANO plus „staří dobří“ sociální demokraté jištěnou komunisty či Okamurou.
Nikdo, kdo sedí ve sněmovně, není pouhý pozorovatel a nikdo se ze situace nevylže tím, že se stíhanými se nebavíme. Babiš s Faltýnkem nejsou jistě andělé a dost možná nejsou ani nevinní, nicméně čas běží a společnost nemůže čekat několik let na to, až rozhodnou nezávislé soudy. Možná by se hodilo nepřesné fotbalové přirovnání: když hráč někoho fauluje a rozhodčí (voliči) to za faul nepovažuje, tak i když publikum vyjadřuje odpor, hraje se dál. Zní to dost cynicky a hnusně, ale slibuje to slušnější výsledek než koalice ANO s Okamurou, která by marginalizovala „tradiční“ strany a uvrhla zemi do područí prezidenta Zemana. Nebo jste si snad nevšimli, že mezi Zemanem a Babišem je zřetelnější distanc než mezi prezidentem a Okamurou?
