Marně se snažím pochopit logiku těch, kteří hájí vyšší pokuty za dopravní přestupky řidičů silných aut tím, že jsou bohatí. O výši pokuty za bezohlednou jízdu přece nerozhoduje to, zda řidič je bohatý nebo chudý. Kdyby o výši trestu za krádež nebo vraždu rozhodovalo to, zda pachatel je bohatý nebo chudý, nemuseli by se chudí tolik bát páchat zločiny a bohatí by zůstávali bez záznamu v rejstříku trestů, protože by se víc než chudí báli vraždit a krást.
Návrh, aby řidiči (nemusí to být přece vždy majitelé) zbytečně silných vozů platili vyšší pokutu než řidiči vozů, které nedokážou tak rychle akcelerovat a nejsou vyráběny se záměrem, aby dosahovaly tak vysokých rychlostí, které nejsou na našich silnicích povoleny, pokládám za rozumný. Nebudou přece trestáni za to, že jsou bohatí, ale za to, že si pořídili auto, které jim usnadňuje páchat přestupky s očekáváním, že jim silný vůz usnadní policii uniknout a toho přestupku se pak skutečně dopustili. Už když si silné auto kupovali, museli vědět, že budou mít vzhledem k vlastnostem motoru jejich auta větší nesnáz krotit nohu na plynu, aby nejeli rychleji než 130 km na dálnic ve srovnání s řidiči středně silných vozů, kteří rychlosti nad těch 130 km dosahují jednak za delší čas -vzhledem k méně pohotové akceleraci a vzhledem k tomu, že spotřeba motoru jejich auta je zpravidla optimální při nižších rychlostech než těch 130 km.
Rozdělování na chudé a bohaté jakoby předpokládalo, že pokuty se vybírají proto, aby stát měl vyšší příjem a ne proto, aby se zvýšila bezpečnost na silnicích. Tedy že pokuta je jakási progresivní daň.
Oldřich Vinař, psychiatr
Proč už Jiří Grygar neodmítne cenu
Nejde o šuškandu ani kachnu z Radia Jerevan, ale o skutečně zaručenou zprávu. Jiří Grygar už Cenu předsedy rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace udělovanou nadací Česká hlava neodmítne. Neznamená to, že by změnil názor na působení bývalé Rady vlády nebo se nechal zlákat tučnou finanční odměnou. Na letošním seznamu cen vyhlašovaných nadací Česká hlava chybí cena, která vloni vzbudila bezkonkurenčně největší pozornost. Cena předsedy rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace určená pro vědce, kteří se významně zasloužili o popularizaci vědy, se udělovat nebude. Vloni ji odmítl přijmout Jiří Grygar s odůvodněním, že cenu instituce, jež systematicky škodí české vědě nechce. Zastínil tak všechny, kdo obdrželi jiné ceny a spořádaně je přijali. Letos už tuto cenu neodmítne ani Jiří Grygar ani nikdo jiný, protože byla zrušena bez náhrady.
Vyřešení loňských nepříjemností s cenou za popularizaci vědy tak vzbuzuje asociaci s Nohavicovým receptem na to, jak zabránit padání chleba namazanou stranou dolů. Nohavica zpívá: „.. máslo bych zrušil.“
Myslím, že by bylo zavádějící něco takového České hlavě podsouvat. Zcela jistě byla ke zúžení počtu cen ze sedmi na šest motivována snahou nenechat se rozptylovat od hodnocení originálních výsledků vědeckého bádání tím, že by se musela zabývat i posuzováním počinů na poli vědecké popularizace. Také dnes už bývalé členy Rady vlády pro výzkum vývoj a inovace bychom asi neměli podezírat z revanše ve stylu „zlobili jste, tak nic nedostanete“. Takhle snad mohl uvažovat Josef Švejk při analýze politické situace po sarajevském atentátu (po tom, při kterém pod sedmi kulemi padl vévoda Ferdinand, nikoli po tom, v kterém byl zrazen Václav Klaus svými spolustraníky).
Jaroslav Petr, biolog
lidovky.cz
Celé texty a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
