Nedávno jsem se setkal se dvěma rozhovory na stejné téma. A protože jsem získal autentické pohledy na věc z obou táborů, připadá mi zajímavé se o ně podělit se svými spolurukojmími a trochu nad problémem zauvažovat.
V poledne jsem zašel na oběd a přisedl ke stolu, kde po obědě diskutovali tři lidé. Hned mě do načaté rozpravy o zdravotnictví zapojili. Vadila jim hlavně akce lékařských odborů a především otevřené vyhrožování odchodem do zahraničí. „Ať si klidně jdou, ale ať taky zaplatí za svoje vzdělání. Nebo ať nejdřív náklady na studium odpracují a potom mohou klidně odejít,“ zněl argument, při kterém mě zamrazilo.
Často se mi stává, že současně s mrazením v zádech se mi vybavují anekdoty. I tentokrát jedna naskočila hned: „Tatínku, kdo žije za tím ošklivým vysokým plotem s ostnatými dráty? - My, chlapče, my.“ Když se v těch dobách, z nichž ten smutný vtip pochází, přece jen někomu podařilo se za ty dráty dostat a uchytit se tam, totalitní moc mu okamžitě hrozila kriminálem za opuštění republiky. Hrozil tak vlastně kriminál na druhou. Vězení ve velkém vězení reálného socialismu. Součástí pomsty režimu byl i požadavek na úhradu vzdělání.
Když jsem o tom později přemýšlel, protože mi to pořád nějak vrtalo hlavou, nabyl jsem dojmu, že ten požadavek „zaplaťte, než odejdete“ vlastně není tak nesmyslný. Pokud vím, u lékařů, kteří vystudovali vojenskou vysokou školu, to tak chodí, chtějí-li armádu opustit.
Problém je zřejmě zakotven právě v té zadrátované době. Systém je totiž pořád pokřivený. Je jasné, že na povinnou školní docházku se vztahuje ústavou stanovené právo na vzdělání a chtít za něj úhradu je nemorální. Vysokoškolských studií by se to už týkat nemělo. A najednou jsme od zdravotnictví u školství.
Přijímám argument, že zvlášť u lékařů není vysokoškolské studium ani trochu zadarmo, ale náklady na jejich vzdělání o mnoho řádů převyšují jejich osobní investici. Jistě, součástí té investice je i vlastní úsilí. Ale který vysokoškolák úsilí neinvestoval?
Zdržme se prosím furiantské pře, kdo víc. A tady se moje úvahy protínají s druhým rozhovorem. Ten jsem si tentýž den (24. ledna) přečetl v týdeníku Respekt. Mladý, ambiciózní, úspěšný a věřím, že kvalitní neurolog ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze tam hovoří o předražených a zbytečných přístrojích (a zřejmě má pravdu), o absenci standardů (a určitě má pravdu), o jasně politickém klíči užitém při obsazování postů ředitelů (nejméně těch krajských) nemocnic.
***
lidovky.cz Celý text a další blogy najdete na www.lidovky.cz/veda
O autorovi| Josef Veselý, astronom
