Nestáhnu se do soukromí – může hradní fanklub slyšet libějších tónů? A naopak – když vyšel Rok šestý, psali levicoví intelektuálové „Neutíká to“. Při představě, že bude vycházet Rok sedmnáctý, musejí mít osypky i na hlavě.
Vážněji: úplná eliminace muže, který přes dvacet let spoluurčoval místní politiku, je iluze. Dodejme: špatná iluze. Tak jako jsme zvědavi na komentáře baronky Thatcherové, dramatika Havla či pana Schmidta, budou mít svou relevanci i postoje inženýra Klause. Politická otázka zní: jaké bude to nestáhnutí se mít podobu? Pochvalná slova a soukromé schůzky s Vítem Bártou nabízejí různé, více či méně pikantní scénáře.
Od chvíle, kdy se Václav Klaus nečekaně ostře pustil do ODS (krajské volby 2008, vzpomínáte?), lámou si jeho bývalí spolubojovníci hlavu: proč to dělá? Chce své dítě znovu ovládnout, nebo si dělá prostor pro jiný projekt? Svého času vkládal naděje do malých, liberálních či národně orientovaných stran. Ale dávno před volbami pochopil, že v nich není jediný použitelný lídr. Měl by snad Bárta být novým „nosičem“ Klausových představ, jak dnes mnozí naznačují?
Do mysli velikána nevidíme, ale... není to pravděpodobné. Současný hradní rezident příliš dbá o barvu a tvar svého pomníku, než aby se spojil s myšlenkově placatým politickým proudem. Na dramatické scénáře – VK v čele či za oponou nějaké strany – bychom si nevsadili. Ostatně prezident okatě zdůraznil „veřejný“ (svět), právě aby nikdo neslyšel „politický“.
Novináři se, podle prezidenta, obvykle mýlí. Výše napsaná prognóza je tedy pravděpodobně nepravděpodobná a nás všechny čeká s Klausem ještě spousta legrace.
