Blíží se Benátské bienále, jedna z nejstarších a největších výstav současného umění. Je to nejen přehlídka od života odtržených uměleckých trendů, ale i událost pozoruhodně přesně reflektující stav světa. Může za to jednoduchá skutečnost: téměř všechny státy světa mají v Benátkách národní pavilon, kterým propagují svou kulturu. Krásně se tu ukazuje, jak moc umění souvisí s ekonomikou, politikou či politickou kulturou.
Letošního bienále se měl poprvé v historii zúčastnit Bahrajn. Vzhledem k neklidné vnitropolitické situaci svou účast zrušil. Stejně se zachoval i Libanon. Nejasná situace vládne okolo Egypta. Jeho účast byla původně zrušena, ale nově jmenovaný ministr kultury se přesto pokouší zorganizovat výstavu egyptského umělce Ahmeda Bassiounyho. Ten zahynul během nedávných pouličních nepokojů, které zaznamenával svou videokamerou. Poprvé od roku 1976 se bienále zúčastní Irák.
Bulharsko nepatří mezi země, které by v Benátkách měly stálý pavilon. Musí si proto pronajímat drahé externí prostory. To je zřejmě důvodem, proč se Bulharsko na této přehlídce objevuje jen sporadicky, naposledy v roce 2007. Velké překvapení v Bulharsku způsobila nedávná zpráva, podle které Bulhaři do Benátek přece jen pojedou. Podle otevřeného dopisu, který ministrovi kultury napsali představitelé bulharské výtvarné scény, si svou účast u státu jednoduše koupili. Co jiného čekat v zemi, která je proslulá korupcí. Problémem České republiky je klientelismus a nečitelnost pravidel. Výběrové řízení na bienále u komise vyhrál Dominik Lang, Milan Knížák ale vybral někoho jiného. Když do věci vstoupilo ministerstvo kultury, Národní galerie se organizování bienále radši vzdala. Kdyby snad měla být česká účast z nějakého důvodu ohrožena, naše národní zájmy jistí Jan Švankmajer, kterého pozvali do pavilonu dánského. Svět se ale možná opravdu mění k lepšímu. Pavilon tradičně antisemitského Polska bude patřit dílu izraelské umělkyně Yael Bartanové.
O autorovi| TOMÁŠ POSPISZYL, redaktor LN
