V internetovém prostředí existuje celá řada literárních webů a blogů. Je tu ale také server iLiteratura.cz s největší nabídkou českých a zahraničních knižních novinek a bohatým archivem. Přes deset let ho šéfuje a za jeho kvalitu ručí jedna žena – překladatelka a kritička Jovanka Šotolová.
* Právě uplynulo deset let od doby, kdy jste založila server iLiteratura. cz. Dnes je to nejúspěšnější a nejvlivnější český literární server. Vzpomenete si na začátky?
Tehdy jsem byla na mateřské, překládala jsem francouzskou beletrii a potýkala se s problémem, jak díla těch, tehdy u nás zcela neznámých, autorů vnutit českým nakladatelům. Říkali mi, ať radši přinesu nějakého Balzaka. Psala jsem články, abych ty podivné Francouze uvedla ve známost. Jenže článek zapadne: noviny buď ani nekoupíte, anebo rychle vyhodíte. V té době nebyl ani Google, ani Wikipedia, ani elektronické verze periodik. A mě napadlo využít internet. Dnes je to samozřejmost, ale tehdy byl projekt spojující literární časopis, zpravodajství a archiv fascinující záležitostí. Naučila jsem se dělat webové stránky. K vlastnímu úžasu se mi podařilo získat finanční podporu od Francouzského institutu.
* Co vás k téhle práci vlastně vedlo? Vztek nad „malými českými poměry“?
Žádný vztek, jen chuť něco dělat. A dělat to jinak, než je obvyklé. Vzor jsem neměla, žádný nebyl. Bavilo mě vymýšlet si všechno po svém. Byli jsme také jediní, kdo se soustavně věnoval recenzování nejen české, ale i zahraniční produkce – snažili jsme se hledat tipy na knížky, které by tu mohly vyjít.
* Dobře, ale jak se z vašeho soukromého webu stala respektovaná iLiteratura?
Oslovil mě tehdy Láďa Nagy, publicista a překladatel, jestli bych svůj web nechtěla rozšířit na jiné jazyky. To mě zaujalo, nabídla jsem několika známým překladatelům, jestli nechtějí podobný prostor pro „své“ jazyky, a tak se rozjel projekt, který se pořád jenom rozrůstá. Má dnes asi 40 sekcí – kromě jazykových také žánrové, vedle beletrie sledujeme i non-fiction, komiks, dětskou nebo srovnávací literaturu, filmové adaptace. Zkrátka literatura ze všech úhlů.
* Mění se od té doby radikálně vaše družina?
Polovina z těch, kdo přijdou, jsou nezkušení absolventi, začínající publicisté nebo překladatelé. A teprve u nás se dost naučí. A rychle si jich všimnou v kamenných nakladatelstvích – a zejména o ty, kdo zastupují „velké“ jazyky, přicházíme, protože dostávají zakázky ze všech stran. Další věc je, že iLiteraturou si člověk opravdu nevydělá. U leckoho dozraje čas tak, že musí živit rodinu, a většinou první, co lidi vzdají, je náš nadšenecký, ale nevděčný projekt.
* Jak pracujete? Máte časté redakční porady?
Myslím, že jsme opravdu projekt budoucnosti. Nemáme žádnou kancelář, stálého zaměstnance, neplatíme tiskárny ani distribuci. Jsme ekologičtí, nepoužíváme papír. Naše redakce je virtuální, komunikace probíhá přes e-mail, Skype, výjimečně telefon. Spoustu přispěvatelů vůbec neznám, jen jim jednou za rok pošlu symbolický honorář.
* A kolik tak máte čtenářů?
Denní maxima máme přes 1500 unikátních návštěvníků. Asi polovina jsou vracející se čtenáři, zbytek jsou přístupy přes vyhledávače a odkazy. Takže asi jako kdyby se papírového literárního časopisu prodalo 1500 výtisků za den, to je v našem prostředí velmi mnoho, nemyslíte?
* To ano. Jste také překladatelka a kritička. Jak zvládáte práci na iLiteratuře a na svých překladech? A do toho starost o děti…
A učím na univerzitě, lektoruji knížky, rediguji překlady. Všechno jsou to aktivity vyžadující znalosti, zkušenost, praxi a taky nadšení pro věc. To nadšení je zásadní: většina lidí, kteří v českém prostředí pracují v kultuře, kumulují obdobné činnosti, aby jim to v souhrnu přineslo dost peněz na žití. Já bych z iLiteratury sebe a dvě děti sama neuživila, přestože pracuju opravdu hodně a včetně víkendů. To, co dělám, konám s nasazením a s pocitem, že to snad má i pro ostatní nějaký užitek. Děti (13 a 16) jsou naštěstí hodně samostatné a snad i zodpovědné, mají velkou volnost, protože vím, že ji unesou. Mě rodiče taky neomezovali, ani do ničeho netlačili. A myslím, že to byla velká škola pro život.
* Aha! A nepovažuje vás okolí někdy, hlavně kvůli pracovnímu nasazení, tak trochu za bláznivou?
No jasně. Formulují to kulantně: jak to všechno stíháš? Místo aby se ptali: proč to všechno děláš? Ale mně je dobře.
* Jak jste ke své francouzštině vůbec přišla? A zájmu o knihy? Měl v tom na vás zásadní vliv váš tatínek, známý český spisovatel, Jiří Šotola?
Pro mě byl ten jazyk únikem z totality. Jiný svět. Vzpomínám, že když jsem tenkrát někde na ulici potkala skupinu Francouzů, šla jsem za nimi jak pes za kostí, jen abych mohla poslouchat, jak mluví. Táta mě určitě ovlivnil, ale nepřímo. A to i když se před komunisty shrbil: když se můj bratr nemohl dostat na střední školu a musel na učňák a já se hlásila na gympl, táta podepsal spolu s Hrabalem, Holubem a několika dalšími onu „slavnou“ sebekritiku. Nikdy mi to nevysvětloval, až po jeho smrti jsem pochopila, že to udělal hlavně kvůli nám. Otec si stál za představou, že když člověk něco umí, má to dělat. Raději psal pod cizím jménem, psal třeba pohádky pro Artii, ale psal, a česky, protože v tom cítil svoje poslání. A nedovedl snést představu, že bychom nemohli studovat. Tři roky jsem dělala vysokou večerně a přitom chodila uklízet – já to brala jako zajímavou zkušenost, připadala jsem si dospělá a samostatná, ale pro rodiče to bylo ponižující. Táta měl asi mylnou představu, že když jim to podepíše, nechají ho být. Byl to paradox, vlastně stejně musel dělat spoustu ponižujících věcí, jako by myl upatlaný výlohy na špinavý ulici.
* To už dnes nemusíme.
Z toho vlastně vychází i všechno to, co dělám, a že to dělám s takovým nasazením: pád totality byl pro mě zásadní zlom. Až po roce 1989 jsem začala překládat a publikovat, psát do novin, učit na Filozofické fakultě, cestovat, kam mě napadne. Proto jsou pro mě peníze vedlejší. Nedávno se mě jedna slečna ptala, kolik za takovou přeloženou knížku dostanu. Když to slyšela, konstatovala: no to bych teda nedělala. Má recht. Ale já jsem si splnila všechny své sny.
***
Okolí svou zvědavost formuluje kulantně: jak to všechno stíháš? Místo aby se ptali: proč to děláš?
Knihy na síti iLiteratura.cz Hojně navštěvovaný server s podtitulem „O literatuře v celém světě i doma“ se během deseti let vyvinul z webu určeného původně pro zájemce o francouzskou literaturu. Jeho zakladatelka, romanistka Jovanka Šotolová, nyní s velkou skupinou spolupracovníků server neustále doplňuje a rozšiřuje. Na své si přijdou znalci české literatury i milovníci knih doslova ze všech koutů světa. Pozornost je věnována tradičním „velkým“ literaturám, stejně jako spisovatelům a literárním časopisům z Afriky, Albánie, Baskicka či třeba z Černé Hory. Aktuality a diskuse si všímají nejen novinek, ale i literárních cen, stipendií a literárního provozu vůbec.
