Sociální demokraty žádná reforma nečeká, sami jen čekají na to, až bez rizika zvítězí
Do březnového stranického sjezdu v Brně se žádný princ na bílém koni neobjeví, takže se o předsednictví v ČSSD utkají Bohuslav Sobotka a Michalem Haškem. V sobotu se stranický ústřední výkonný výbor shodl na tom, že přímá volba předsedy nebude, prý ze strachu o dostatečnou účast. To si přeložili všichni, kteří nemusejí papouškovat moudra stranických sekretariátů jako vítězství konzervativců.
Kdo jsou konzervativci v ČSSD? Ti, kteří nechtějí, aby se strana nějak výrazně měnila, případně aby v rozhodovacích procesech ztratili vliv. Za předního bojovníka proti těmto strukturám se dnes opakovaně vydává Jiří Paroubek. Mohli bychom mu věřit, kdyby nenechal politicky vyrůst takové typy lidí, jako je šéf ústecké krajské organizace Petr Benda. Za konzervativce, momentálně podporujícího Michala Haška, můžeme považovat též třeba pana Palase, jenž chápe politiku, jako specifický druh sebeobohacování. Těch, kteří by chtěli podobný způsob politiky zachovat, bychom našli v Haškově táboře více. Je tedy Hašek představitelem konzervativců a Sobotka naopak progresivista?
Mohlo by to tak vypadat, spousta lidí v Sobotkovi vidí světlé zítřky ČSSD. Strana opřená o občanskou společnost a seskupení ProAlt vytáhne Česko mezi nejpokrokovější země Evropy. Jaké k tomu pan Sobotka má předpoklady? Po pravdě řečeno, žádné dosud nepředvedl, kromě zbrusu nové rétoriky nic o vůdčím zápalu tohoto pána nesvědčí. Bohuslav Sobotka má poměrně barvitou historii a jeho dosavadní politické kroky nejsou bezproblémové. Proč se mu asi v dobách jeho ministrování přezdívalo Bohuslav Čobka? Asi to vůbec nesouviselo s „prodejem“ Investiční a poštovní banky ČSOB. Pan Sobotka prokázal, že dovede být tak pragmatický, až by mu leckterý cynik záviděl. Jeho nejviditelnější spojenec David Rath je příkladem obludného politického arivisty, který je ochoten hlásat cokoli, jen bude-li z toho mít prospěch. Je tohle onen slušný sociálnědemokratický politik budoucnosti? Uzavřeme to, strana jako celek se nechce nijak zásadně měnit a takto to budoucím reformátorům sděluje. Zkusme posoudit oba pány přes nové lidi. Otevření strany nestraníkům hlásají v nerozborné jednotě. Jak se jim daří? Sobotkův nový člověk Jiří Dienstbier mladší byl lídrem strany v komunálních volbách v Praze. Reálně mu hrozilo, že bude vyloučen z vyjednávacího týmu o koalici. Raději rezignoval. Přímluva Bohuslava Sobotky jeho vliv nezvýšila. Mohl by s pražskou organizací Sobotka něco dělat, kdyby byl víc než statutárním místopředsedou? Dost těžko.
Haškovo volání po nových lidech vypadá dost pokrytecky, obklopen stranickými veterány dokázal mezi své přívržence získat nejednoho bývalého paroubkovce. Nějaké nové tváře mu asi sežene Jaroslav Tvrdík, kterého zaměstnává. Zázemím pana Haška je pohříchu daleko spíš jistota velkých koalic než riziko prošlapávání nové cesty. Nové tváře by spojením s Haškem též riskovaly osud Jiřího Dientsbiera mladšího. Být v pozici představitele občanské společnosti lačnícího po zapsání na kandidátku ČSSD znamená popasovat se úspěšně s modelem chování, jakým zkušené ženy popisují počínání charakterově slabých mužů: Vošustí, vopustí.
Ve funkci ještě nejsou, ale koalice už sestavují Praktickou politikou se kandidát Hašek hlásí ke spolupráci se všemi, nikoho předem z koalice nevylučuje, zcela v duchu otevřené náruče pro Marťany předchozího předsedy. Je to od něj upřímnější, i když méně líbivé než fantazírování o vládnutí v roce 2014 z pera Bohuslava Sobotky. Ten spoléhá na možnost, že strana získá tolik hlasů, že bez ní bude každá vládní většina neustavitelná, proto také z budoucí koalice vylučuje všechny strany dnešní vládní koalice. Že se to ještě nikomu nepovedlo, Bohuslavu Sobotkovi nevadí, co neutáhne programem, patrně hodlá urvat nový předseda charismatem. Kdyby byl kterýkoli z obou pánů z poloviny tak pohotový jako Jiří Paroubek, dalo by se o charismatu možná mluvit, takhle vidíme souboj kožených obličejů bez úsměvu, bez vtipu. Nějakých těch PR zlidšťujících triků se samozřejmě dočkáme. Specifický humor by nepostrádala třeba reportáž ze Sobotkova bytu pořízeného z poslaneckých náhrad.
ČSSD na rozdíl od ODS nevyměňuje předsedu před volbami, není tlačena k nějaké změně, a tedy logicky žádnou revoluci delegáti v březnu nepotvrdí. Ani jeden ze sociálnědemokratických kandidátů též není v situaci Petra Nečase, který musí stranu změnit, jinak předsedou dlouho nebude.
Že může být příznivcům pravice jedno, kdo povede ČSSD? Možná, jenže to pravděpodobně je budoucí premiér. V téhle funkci mohou o atmosféře v zemi rozhodovat takové maličkosti jako osobnostní poruchy. Nebo si na nic podobného nevzpomínáte?
***
Sobotka prokázal, že dovede být tak pragmatický, až by mu leckterý cynik záviděl. Jeho nejviditelnější spojenec David Rath je příkladem obludného politického arivisty, který je ochoten hlásat cokoli, jen bude-li z toho mít prospěch.
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA komentátor LN e-mail: martin.zverina@lidovky.cz
