* LN Co by se stalo, kdyby se nepodařilo prosadit, aby bylo vyvedení vámi navrhovaných tří procent důchodového pojištění na soukromé účty povinné?
Pro ty, kteří by nechtěli do opt-outu vstoupit, by to znamenalo nižší důchody. A přitom by to byli lidé, kteří by spoření potřebovali, tedy ti s podprůměrnými příjmy. Vidíme to na dnešním systému penzijního připojištění. Je dobrovolné, poměrně významně podporované státem, a přesto je v něm asi šedesát procent ekonomicky aktivních obyvatel. Navíc, aby stát lidi do dobrovolného spoření nalákal, bude platit vysokou podporu ze státního rozpočtu. A to každý rok a už napořád. Takže dostaneme méně muziky za výrazně víc peněz od daňových poplatníků. Ti, kteří by si spořili, by díky státní podpoře dostávali vyšší penze, než kdyby byl opt-out povinný. Zvýšily by se tak rozdíly mezi důchody.
* LN Možnost povinného opt-outu ve hře nicméně zůstává. V návrhu počítáte s tím, že by i tyto peníze vybírala Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ). Sahaly by její pravomoce i dál?
Správa sociálního zabezpečení by měla dělat vše kromě investiční správy prostředků. Tedy vybírat pojistné tak, jak ho vybírá dnes, komunikovat s pojištěncem i zaměstnavatelem a třeba jednou ročně informovat pojištěnce o stavu jeho účtu. A když by chtěl někdo přejít od poskytovatele A k poskytovateli B, tak to zařídit.
* LN Je dobrým řešením, aby privátní produkty distribuovala státní organizace?
Ne, distribuovat by je nesměla, respektive nesměla by doporučovat a upřednostňovat konkrétní fondy. Fungovala by čistě jako zúčtovací centrum. Navíc by nesměla poskytovat ani údaje o klientech. To, jakým způsobem si privátní asset manažeři klienty získají, by pak záleželo čistě na nich.
* LN Takže reklamu byste povolil?
Proč ne? Já myslím, že může být povoleno cokoliv za podmínky, že umožníme správcům fondů strhnout si za investiční část služby jen určitou výši poplatku.
* LN Nastavit strop a nechat fungovat konkurenci?
Přesně tak. Pokud by se někdo rozhodl odchýlit se směrem dolů, pro klienta by to bylo jenom dobře. Z pohledu státu jako regulátora ve chvíli, kdy stanovíte strop, řečeno fotbalovou terminologií, vlastně ovládáte celé hřiště. Je vám jedno, zda mužstvo povede útok po křídle nebo středem, to už je na nich. Důležité je jen to, aby nevybočili z hřiště, a to zajistí poměrně tvrdý poplatkový strop.
* LN Říkal jste, že by správci fondů nesměli znát identitu klienta. Má to zamezit upřednostňování bohatých lidí? Znali by správci fondů vůbec počet klientů?
Ne, ten by také neznali. To by věděla pouze ČSSZ, která by peníze vybírala a každý měsíc zasílala k investování, které by v souladu se zvolenou investiční strategií zajišťovali soukromí správci. Důvodem je hlavně to, aby se správci nevyplatilo vyplácet přemrštěné provize. Jde tedy spíš o součást nastavení tvrdého rozpočtového omezení.
* LN Vraťme se ještě k tomu, že by ČSSZ nesměla žádný fond jmenovitě doporučovat.
Ano. Na pobočkách a na webu ČSSZ by byl seznam všech oprávněných správců, mohla by dělat i srovnání, třeba výnosů v uplynulých letech. Ale ne doporučovat.
* LN Nemohli by správci motivovat zaměstnance k tomu, aby je i tak jmenovitě doporučovali?
Nebylo by to korektní. Ať se o nás fondy poperou, říká Bezděk
* LN To je jasné, ale zabránit by tomu asi nešlo.
Já myslím, že ano. Pracovníci mají své nadřízené, kteří by měli být za ně nebo za pobočku odpovědní. Navíc je možné dělat mystery shopping, tedy fiktivní nákup. Zaměstnat třeba deset studentů, kteří by náhodně navštívili některé, nebo postupně dokonce všechny pobočky, a třeba i opakovaně, a testovali by, zda někdo nepřekračuje své kompetence. Podle mne to lze kontrolovat velice snadno. Navíc to lze zakázat i zákonem nebo prováděcím předpisem.
* LN Existuje podle vás v rámci zprostředkování prostor i pro finanční poradce?
Ano, i to je jedna z možností. To, že by se nastavilo poměrně tvrdé rozpočtové omezení, u takových produktů nevylučuje, že by správce mohl poradce provizně motivovat. Musel by to ale být jiný byznys model, než který dnes funguje u penzijního připojištění nebo třeba životního pojištění. Předplacenou provizi má totiž pro firmy smysl dělat jen tehdy, znají-li identitu klienta a mohou si tak ověřit, zda se to z hlediska nákladů vyplácí, či ne. V tomto případě by provize musela být jednak objemově výrazně menší, jednak roztažená do delšího období. Možná by mohla mít charakter podílu na poplatku za správu z obhospodařovávaných aktiv. Jinými slovy, když poradce dokáže, že v minulosti přivedl klienta, který stále u daného správce svých aktiv setrvává, může mu dát část svých zdrojů.
* LN Jak by to dokázal, to by přece věděl jen klient a ČSSZ.
Musel by mu klient tyto informace, například výpisem z účtu, dobrovolně poskytnout. Bylo by na každém, zda si svého finančního poradce váží natolik, že mu tu informaci poskytne.
* LN Nemohl by se správce tímto způsobem dozvědět o identitě klienta?
Samozřejmě, že by správce přes poradce mohl identitu klienta zjistit, ale šlo by o mrtvou informaci. Že byl někdo jeho klientem před půl rokem, neznamená, že je jím stále. A tato nejistota podle mne stačí k tomu, že nikdo nebude ochoten platit vysokou a předplacenou provizi. Správný finanční poradce by měl navíc s klientem ohledně jeho portfolia komunikovat permanentně. Ne mu jednou poradit, a pak se u něj nikdy neukázat. Někteří lidé říkají, že v tomto modelu prostor pro finanční poradce není. Já si to nemyslím. Lidem to musí někdo v klidu vysvětlit. To nezajistí ani stát prostřednictvím médií, ani úředník. Co se týče komunikace finančního poradce s ČSSZ, tuto problematiku návrh neřeší, ale dořešit by se to samozřejmě muselo. Můj názor je, že by poradce s ČSSZ komunikovat neměl. Nedovedu si totiž představit, že by ČSSZ sdělovala informace o lidech.
* LN Navrhujete vytvořit reformované penzijní fondy. Ty by, předpokládám, po určitou dobu existovaly současně se stávajícími fondy. Byl by problém, kdyby je vlastnili stejní akcionáři?
Nebyl. Šlo by o institucionální reformu, neboť je nade vši pochybnost prokázáno, že dnešní fondy penzijního připojištění nejde reformovat tak, aby se oddělil majetek akcionářů od majetku klientů, aby se do nich daly dát jiné investiční profily, více konzistentní s tím, zda je klient starší či mladší a podobně. Minimálně určitou dobu by tedy fungovaly starší i nové fondy penzijního připojištění vedle sebe.
* LN Jak dlouho by současné penzijní fondy fungovaly?
Dokud o ně bude zájem.
* LN Navrhoval byste omezit počet institucí, které by fungovaly jako správci aktiv?
Ne, klidně by jich mohly být desítky, aspoň by lépe fungovala konkurence, která společně s poplatkovým stropem nejlépe zajistí efektivitu takového systému. Když by jich bylo sedm, taky nevadí. Problém by byl, kdyby byly jenom dvě nebo tři.
* LN Stanovil byste, kolik strategií by musel každý subjekt nabízet, nebo byste to nechal čistě na nich?
Stanovil bych minimální možnosti, to znamená konzervativní strategii, která by mohla obsahovat třeba i něco málo akcií. A samozřejmě vyváženou a růstovou variantu. V případě, že by byl silný tlak na státní garanci a reforma z toho důvodu nešla jinak prosadit, umožnil bych lidem na jejich výslovné přání investovat pouze do státních dluhopisů české vlády.
* LN Nemělo by být riziko u růstových strategií omezené?
Pojďme se o tom bavit. To je další z těch otázek, které jsme zatím nezodpověděli. Dovedu si představit kvantitativní limity – například investovat do akcií maximálně sedmdesát procent. Dokážu si také představit omezení jednotlivých instrumentů – třeba že by se vůbec nesmělo investovat do derivátů –, ale také si dovedu představit, že by žádná omezení nebyla. Nebo můžeme využít fondy životního cyklu, čímž se vykompenzují extrémní zisky, ale i ztráty. Je to jedna z věcí, kterou ještě musíme rozpracovat.
* LN Přejděme k navrhované konstrukci reformy. Uvádíte, že je potřeba věk odchodu do důchodu neustále zvyšovat. Kam až to může vést? Je možné, že by lidé pracovali třeba až do 75 let?
Hranice pro odchod do důchodu musí reagovat na to, že podle statistik žije každá generace v průměru o tři až čtyři roky déle než ta předchozí. Navrhujeme, aby se po dosažení hranice 65 let, kolem roku 2035, zvyšoval důchodový věk o dva měsíce za rok, tedy o jeden rok za šest let. Tímto tempem by se dosáhlo 75 let někdy na konci století. Proto nemá smysl dávat taková čísla do povědomí dnešních ekonomicky aktivních obyvatel. To by se týkalo až těch, kteří se teprve za dvacet let narodí. Navíc není jisté, zda se v budoucnu naděje dožití nezastaví nebo nezačne třeba klesat.
* LNV návrhu operujete s dodatečnou migrací.
Jedná se o preventivní odpověď na falešná řešení, která často zaznívají. Ten graf, o kterém mluvíte, ukazuje na to, že bez reformy systém nezachrání ani lidé ze zahraničí, kteří přijedou do Česka pracovat. Na základě statistik se počítá s tím, že ročně přibude do ekonomiky o třicet tisíc lidí více, než odejde. Za deset let je to skoro Brno přivezené ze zahraničí, a přesto to důchodovému systému nepomůže. Abychom stabilizovali velikost pracovní síly, což představuje dnes zhruba 5,2 milionu lidí, muselo by ročně do ekonomiky v kritických letech 2038 až 2058 přijít dalších 80 až 120 tisíc lidí. A to je nereálné. Navíc ani tak by nebyl systém udržitelný.
* LN V případě, že by byl opt-out dobrovolný, leč po vstupu do něj povinný, navrhujete stanovit strop pro státní podporu, kterou by stát poskytoval ve výši tří procent mzdy, tedy ve stejné výši, jakou by spořil i pojištěnec. Jak vysoký by strop byl?
Stejný jako pro odvod pojistného, optimálně trojnásobek průměrné mzdy v ekonomice.
* LN Co by se stalo, kdyby člověk přišel o práci, když by spoření do opt-outu bylo pro něj, nebo podle první varianty pro všechny, povinné?
Součástí návrhu je i koncepce fiktivního příjmu v náhradních dobách pojištění. Dnes se doba nezaměstnanosti počítá do potřebných 35 let pojištění k nároku na důchod – i když ne neomezeně –, ale fakticky nikdo pojištění za dobu nezaměstnanosti nehradí. My navrhujeme, aby se za náhradní doby, mezi kterou patří třeba i rodičovská dovolená, placení pojistného zavedlo formou fiktivní hodnoty příjmů. Například by stát odváděl pojistné, jako kdyby nezaměstnaný v danou dobu vydělával například sedmdesát procent průměrného příjmu v ekonomice. A z takové částky by přispíval i pojištěnci na soukromý důchodový účet. Byl by na to nárok jen po omezenou dobu – třeba pět let.
* LN Další novinkou by podle vás mělo být zrušení vdovských a vdoveckých důchodů.
Má to nejen fiskální, ale i filozofický důvod. Tyto důchody měly význam v polovině minulého století, kdy se zaváděly. Dnes pracují většinou oba manželé, ekonomická závislost jednoho na druhém je mnohem menší. Navíc navrhujeme zavést určitou solidaritu mezi manželi – sečíst jejich příjmy a odvody do důchodového systému a vydělit dvěma. Manželé by tedy sdíleli své důchodové nároky.
* LN Již přiznané vdovské a vdovecké důchody by ale doběhly, nebo ne?
Určitě ano. A představte si, že už jen ty přiznané stojí systém ročně deset miliard korun.
* LN Plánujete také zrušení možnosti vlády stanovovat procento valorizace důchodů. Kam až by se valorizace snížila?
Dnes zákon říká, že se každý rok musí důchody valorizovat minimálně o inflaci a třetinu tempa růstu reálné mzdy. Minimálně. To znamená, že můžete valorizovat víc, a zhusta se to děje, když jsou za rohem volby. Dáváme dva návrhy – jednak valorizujme konkrétním číslem, a ne minimálním číslem nebo víc, a postupně – třeba v horizontu deseti let – snižujme takovou valorizaci jen na úroveň inflace.
