Ekonomická krize se činí i v Hollywoodu, propouští se v managementu největších produkčních společností. Podle deníku New York Times se studia v tučných letech, jež propadu předcházela, chovala podobně jako jiné velké firmy – zvyšovala počet nejrůznějších ředitelů a prezidentů. Oblíbenou metodou bylo „společné vedení“, o vedoucí funkci, již dřív zastával jeden člověk, se dělili dva – ovšemže ne za poloviční plat. V dnešních těžkých časech by ale podle NYT měl cítit obavy každý, kdo má na vizitce pracovní zařazení začínající na „vice“. Mají to těžké, viceprezidenti. Na druhou stranu, kdyby zmizeli ze světa, byla by mnohá zvídavá dětská duše ušetřena zmatku ze zjištění, že „víceprezident“ je ve skutečnosti méně než prezident. Znám z vlastní zkušenosti.
K hospodářskému propadu někteří lidé upínají i jisté naděje. Západní svět by se díky němu mohl obrátit k skutečnějším hodnotám, než je spotřeba. Ve světě filmu by to mělo znamenat návrat seriózních témat, odvrat od bezmyšlenkovité únikovosti, zreálnění honorářů. Bída prý lidi naučí... Zatím to takhle nefunguje. Společnost SNL Kagan vyhodnocovala ekonomické výsledky několika set filmů a došla k tomu, že strategie velkých studií, jež se zaměřují na drahé spektákly, je v zásadě správná. U velkofilmů pořízených za víc než 100 milionů dolarů je prý pravděpodobnost výdělku větší než u snímků lacinějších. Nejriskantnější jsou podle výsledků studie filmy „střední kategorie“ s náklady kolem 50 milionů. Do téhle skupiny spadá hodně prestižních titulů, které ve Státech mívají premiéru koncem roku – s ohledem na Oscary. Jestli se studia budou výsledky průzkumu řídit, nedojde k tomu očekávanému návratu k hodnotám, ale naopak k jejich ještě důslednějšímu potlačení.
Značný zájem vyvolal v amerických médiích dopis, který napsal scenárista a režisér Paul Haggis (Crash, Million Dollar Baby, Vlajky našich otců) mluvčímu scientologické sekty Tommymu Davisovi. Haggis v něm oznamuje vystoupení z církve, jejímž členem byl pětatřicet let. Důvodem bylo to, že scientologové ze San Diega podporovali návrh zrušit možnost sňatků pro homosexuály ve státu Kalifornie. Pro sektu, která je známá především svým vlivem mezi hollywoodskými celebritami a k níž se vztahují všelijaká temná podezření, je to hodně špatné PR. Sám text Haggisova dopisu je ovšem také značně ilustrativní. Kombinuje se v něm okázalá šokovanost věcmi, na jejichž zaznamenání by snad jeden mohl potřebovat trochu méně než pětatřicet roků, a občasná neschopnost kontrolovat vlastní samožerství („Slepé dodržování rozkazů mi nikdy nešlo, zvlášť když jsem je měl za morálně zavrženíhodné.“) Jsou boje, v nichž si jeden jenom těžko hledá stranu k fandění.
