Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Blajz, Marajz a Rodáci

Česko

ZATRŽENO Původně jsem chtěla sloupek psát o tom, jaké moderátorské hrůzy člověk slýchá v rozhlase a televizi. Třeba nový objev jménem Šiška, který zkouší soutěžící v ČT, si minule dal velice záležet, aby několikrát a zřetelně vyslovil „Blajze Paskal“. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem jako holka trávila veškerý volný čas v Ponrepu. V kase tam seděla sympatická babka, která všem starosvětsky onikala. A když jsem jednou žehrala na změnu programu, rozšafně pravila: „Děvenko, tak dou na toho Marajze, to je taky moc velkej fešák.“ Od té doby byl pro mě Jean Marais navždy „Marajz“, stejně jako po Světácích už jedině „madam Kurý“. Na tohle téma by se dalo psát donekonečna, vždyť kolik lidí si třeba myslí, že když se něco dělá pořád, dělá se to „pernamentně“, a kupují si tudíž „pernamentku“.

Čert vem Blajze i Marajze, i když u televize zůstaneme. Ze seriálového vetešnictví dob minulých teď televize Barrandov vytáhne skutečnou perfidnost - Adamcovy Rodáky, kteří vznikli v roce 1988 k oslavě 40. výročí únorového komunistického puče. Zatímco v bratrském Sovětském svaze už v té době frčela perestrojka, u nás bylo stále jak v době kamenné, čehož je příšerný seriál důkazem nad jiné. Týden.cz už jej ovšem překvalifikoval na „kontroverzní“. To je jistě to správné slovo pro cynické falšování dějin a propagandu zločinecké organizace. A kromě toho se v něm ometla celá plejáda českého herectva (hráli tam snad všichni jako v Gottwaldovi). Dnes to zřejmě nikomu nevadí, i když Jiří Bartoška (ztvárnil aspoň ideově zápornou figuru, tuším, že hajného), v dobách, kdy ještě takové věci vadily, dost trefně pronesl, že Rodáci jsou jeho lejno na patě. To režisér této slátaniny Adamec si žádné lejno nepřipouští, naopak se zdá, že je patřičně hrdý. Ba dokonce se domnívá, že prožije cosi jako uměleckou rehabilitaci, což je vážně srandovní. Co se děje v hlavách dramaturgů TV Barrandov, když takové kousky strkají na obrazovku, je také věc. Prý si to diváci přejí. A co až si budou přát Triumf vůle nebo Žida Süsse. Také je dostanou, a bez komentáře? To asi ne, v tom máme kupodivu jasno.

Vždycky lze tím knoflíkem neotočit a konečně, ať si každý kouká, na co chce. Ale proč takové úchylnosti ještě nabízet veřejně?

O autorovi| JANA MACHALICKÁ redaktorka LN

Autor: