Přiznám se, že k hrám, kde vystupují jen muži a řeší chlapské problémy, nemám moc důvěry, ovšem to, co pod Pokorného vedením s Marberovým textem provedlo šest herců z Dejvic, se běžně nevídá. A přitom vlastně jenom pořád žvaní a hrají poker. Ale jak! Pravda, mají výhodu výtečného překladu Dany Hábové, která našla přesnou polohu pro Marberovo tragikomično. Rozkošatělé věty, fóry a květnaté sprosťárny hercům radostně vyskakují z úst a určují až zběsilý rytmus inscenace, což je vzhledem k minimálnímu ději takřka neuvěřitelné. Tak brilantní pánskou jízdu české divadlo od dob Gogolových Hráčů v Činoherním klubu nepamatuje.
Šest chlápků se v neděli večer schází ve sklepě londýnské restaurace a hrají poker. Až na dva to jsou zaměstnanci zmíněného podniku včetně majitele. Tváří se jako machři, ale jsou to smolaři, ztracenci a nešťastníci. A tak aspoň „dělají ramena“ – na sebe vzájemně i sami před sebou. A jejich frustrace a prohry s nimi „zasedají“ u hráčského stolu a poker funguje jako lakmusový papírek, přes nějž se nemilá skutečnost vybarvuje.
Kuchař Swenney (Hynek Čermák) vypadá jako lamželezo a drsňák. Leskne se potem a v kuchyni se ohání dranžírákem, přitom se ale trápí pro svou holčičku, kterou mu manželka po rozvodu odmítá vydat. Číšník Mugsy je v podání Václava Neužila neřízená bláznivá střela. Trochu naivka, trochu primitiv, šašour, hysterik a cvok. Je posedlý myšlenkou na vlastní podnik a hodlá výhodně zakoupit záchodky na londýnské periferii. Neužil svého pitomečka hraje s obrovským nábojem, střídá výbuchy dětinské radosti a upřímného neštěstí, z jeho histriónských grimas a gest se dá o jeho jednoduché psýché přečíst úplně všechno. Číšník Frankie (Martin Myšička) zřejmě zastydl v dobách rock’n’rollu, podle toho je vymustrovaný. Kromě toho je přesvědčený o své genialitě a mazanosti. Stephen, kterému restaurace patří, se tváří jako suverén. Poker, to je pro něj zástupný život, v kterém tahá za drátky on. Ve skutečnosti se stravuje tím, jak žije jeho syn Carl (Jaroslav Plesl), budižkničemu, který za žádnou cenu nepůjde pracovat. V téhle hře ale skoro nic není tak, jak se zdá, a tak i z Carla nakonec vyhřezne hořkost z otcovy nevíry v jeho schopnosti. Poslední do hry je Ash (Ivan Trojan), kterému Carl dluží. Nejdřív bloumák, posléze nemilosrdný pokerový profík.
Pokorného režie kráčí po hraně, vyostřuje vztahy a situace a vše staví do stálého neklidu. Všichni ti chlápci jsou pořád v tenzi, z níž si pomáhávají vzájemným ironizováním a výpady, které ani nemyslí vážně. V podstatě jsou na sobě závislí, ale je to zdivočelá patologie citů. V druhé části inscenace se hraje poker. A vůbec to není nezáživné, ani když se tu operuje s technickými výrazy. Naopak, režie výtečně pointuje jednotlivé partie a přes ně děj posouvá do absurdních a vykolejených poloh. Hráči vyskakují jako špunty z lahve a padají na dna marných nadějí. Jen Trojanův Ash zachovává skutečnou poker face...
Konec se nesluší prozradit, ale je celkem logicky potvrzením toho, o čem se celou dobu hraje. Ovšem skvěle a v nebývalé souhře. Také s empatií, razancí i neokázalou senzitivitou. A to vše se jistě nenarodilo jen při této inscenaci, tomu se říká pěstování stylu.
Patrick Marber: Dealer’s Choice
Režie: Jiří Pokorný Dejvické divadlo, prem. 11. a 13. 12.
