LN: Bude mít Evropská unie po 23.červnu o jednoho člena méně?
Přiznám se, že se na to těžko odpovídá, protože i šest týdnů před hlasováním je situace hodně vyrovnaná a stále je okolo pětiny voličů nerozhodnutých, jestli řeknou ano, nebo ne.
Je to na ostří nože. Za vůbec největší problém považuji, že Britové toho vědí o Evropě tak málo. Je to důsledek více než čtyř desítek let trvající negativní kampaně britského tisku proti evropské integraci a tento deficit se nedá teď narychlo odstranit, a to ani sebelepší kampaní.
LN: Proč je britský tisk tak silně protievropský?
Především proto, že majitelé hlavních titulů pocházejí až na pár výjimek ze zemí mimo Spojené království, ať už to je Australan Rupert Murdoch, nebo vminulosti to byl Kanaďan Conrad Black. Oni viděli v Evropě vždycky pouze prostor, kde se dá dobře obchodovat, ale nepovažovali ji za politický projekt.
Takovýto pohled ale má samozřejmě i hlubší kořeny a ty sahají až do doby skotského národohospodáře Adama Smithe. Naopak Němci, kteří jsou unás na ostrovech vnímáni jako největší zastánci sjednocené Evropy, už od dob Immanuela Kanta na kontinent vždycky nazírali s perspektivou politického projektu.
LN: V éře digitálních médií se však informace šíří už i jinými kanály, přes sociální sítě. Neoslabilo to vliv protievropského britského tisku?
Bohužel nikoli. Sociální média hrají právě teď v kampani před referendem důležitou roli. Ale i tady platí, že odpůrci EU od samého počátku vsadili na elektronickou kampaň, takže dokážou oslovit voliče, jimž třeba tradiční noviny nic neříkají. Tady musím přiznat, že odpůrci brexitu tuto část kampaně poněkud podcenili.
Dnes v Británii málokdo ví, jak Evropa funguje, jaké přináší výhody ajak moc vůbec ovlivňuje i jeho život. Proto je pro odpůrce členství tak relativně jednoduché dělat kampaň.
