Nalézáme zde totiž texty na různém stupni odbornosti. Dokumentují nejen autorův mnohaletý zájem o literární brak, ale i reflexi historie v umění, ve výsledku jsou však spíše samostatným, mechanicky navršeným materiálem. Jednotícím prvkem je zde tak pouze metafora plavby po mořích literatury. Ta je však dosti bezpečná a do hlubokých vod se nepouští. Doba nepřeje syntézám a analytičtějšího vhledu do problematiky se čtenáři dostane pouze okrajově, především v textech nově napsaných přímo pro knihu.
Setkáváme se spíše se snahou referovat odborné veřejnosti o okrajových tématech, případně se sdílením čtenářského prožitku s publikem, které je navyklé hlavně esejistickému stylu psaní. Především kvůli míře nutného (a přiznaného) zjednodušení však budou jen stěží uspokojeny obě skupiny zájemců. Příkladem budiž recenze románu Susanny Clarkové Jonathan Strange a pan Norrell. Snaha o popularizaci výjimečného díla vedla k tomu, že román není označen za fantasy.
Pokud jsou však texty směřovány k zasvěceným příjemcům, informační hodnota stoupá. To je případ pojednání o moderním Rodokapsu, Velinského detektivkách či díle Pavla Renčína. Tady Kudláč potvrzuje, že podrobná monografie, jež by se zabývala těmito tématy, v českých poměrech stále citelně chybí a ukazuje se být jejím vhodným autorem. V Literatuře přes palubu však nabízí spíše náznaky – byť zajímavé, a několik přehledů, které poskytují nutné informační minimum o současných populárních žánrech v Čechách.
***
Antonín K. K. Kudláč: Literatura přes palubu
Nakladatelství Pavel Mervart, Červený Kostelec 2010
O autorovi| BORIS HOKR, Autor je literární kritik se zájmem o sci-fia fantasy
