Úterý 7. května 2024, svátek má Stanislav
130 let

Lidovky.cz

Buď živ, vypadáš dobře

Česko

Otakara Slavíka charakterizuje nejen originální malířská tvorba, ale i zvláštní smysl pro humor. Dovede upoutat či překvapit svými vtipnými průpovídkami. Místo pozdravu obvykle říkal: „Buď živ, vypadáš dobře, na některejch místech.“ Ale nikdy už neřekl, na kterých... To jen pro dokreslení – mnohem důležitější je jeho dnes už mimořádně rozsáhlé malířské dílo, které se vyvíjí od padesátých let až do současnosti.

Nekompromisní postoje Umělec byl znám také svými nekompromisními životními postoji, což mu zvlášť v sedmdesátých letech přinášelo nemalé potíže. Vždycky vybočoval z řady, ale přitom jeho tvorba svým charakterem zcela přirozeně patří do českého i středoevropského umění.

Nyní vydalo nakladatelství Gallery, které se už dlouho kromě jiného systematicky věnuje současnému výtvarnému umění, jeho obsáhlou monografii. Ta se objevila na trhu v souvislosti s nedávnou umělcovou výstavou v Topičově salonu. Text k ní napsal renomovaný historik umění Jan Rous, který ji také celkově uspořádal. Když knihou listujeme, tak si jasně uvědomíme, o jak jedinečnou tvorbu jde v rámci českého poválečného umění. Také se brzy vřadila do celkového kontextu, hlavně v souvislosti s proudem nové citlivosti i nové figurace. Slavíkovo dílo zvlášť oceňoval Jindřich Chalupecký, který v šedesátých letech do značné míry spoluurčoval, podrobně sledoval a mapoval celou naši progresivní výtvarnou scénu.

Umělcův život nebyl nijak jednoduchý. Patřil totiž k těm, kteří se za komunismu nikdy nepodřídili oficiálním představám o podobě umělecké tvorby. Vždycky stál za svým názorem. Jistě také proto se musel živit jiným způsobem než malováním. Pracoval například jako kulisák v Národním divadle nebo jako dělník ve Výstavním ústředí. Měl samozřejmě své sběratele, přijížděli za ním i z ciziny. Je třeba velmi dobře zastoupen v Museu Kampa a dalších důležitých institucích.

V šedesátých letech zažil velký nástup, měl několik samostatných výstav, například v prestižní Galerii Václava Špály, kde připravoval program právě Jindřich Chalupecký. Také byl zván na důležité společné výstavy, patřil do okruhu skupiny Křižovatka, zúčastnil se výstavy Nové figurace. Potom se však jeho situace od počátku takzvané normalizace zhoršovala a po podpisu Charty 77 začala být neúnosná.

Tak Otakar Slavík nakonec v roce 1980 emigroval do Vídně, kde žije dodnes. Od „sametové revoluce“ však zajíždí pravidelně do Čech, kde měl od počátku 90. let řadu výstav. Hned po skončení minulého režimu mu pražská Národní galerie uspořádala v Městské knihovně velkou retrospektivu.

Inspirace barokem Slavík stále velmi intenzivně pracuje, což je zřetelně vidět právě v této monografii. Ta je samozřejmě uspořádána podle jednotlivých tvůrčích období. Pozoruhodná jsou šedesátá léta, kdy spojil řád s figurou a výraznými barevnými akcenty. Lidská postava, k níž se v různých proměnách neustále vrací, se stala těžištěm jeho tvorby. Nejdříve tedy, jak byla řečeno, ve formě blízké nové citlivosti a nové figuraci. Pak se po emigraci do Vídně jeho rukopis uvolnil a expresivní pastózní obrazy se rozzářily ostrými barevnými tóny. V tomto období je zřejmá inspirace barokním uměním, které spojuje řád i výraznost gest. V posledních letech došlo k určitým návratům a také k syntéze všech dosavadních objevů.

Knihu graficky upravilMilan Jaroš, který s nakladatelstvím Gallery pravidelně spolupracuje. Zvolil spíš klasickou, ale velmi citlivou grafickou formu, která přesně odpovídá malířovu dílu.

***

HODNOCENÍ LN ****

Otakar Slavík

Koncepce a text: Jan Rous Gallery 2009, 270 s.

Autor: