Větší Buddha měřil 50 metrů, menší 30 metrů. V horském údolí asi 250 kilometrů západně od Kábulu sochy stály někdy od 6. století našeho letopočtu až do jara roku 2001. Jejich anonymní tvůrci je vytesali přímo do pískovcové skály, detaily obličeje a roucha domodelovali z bláta, slámy a štuku. Původně výrazně barevné sochy vévodily údolí, kterým od starověku procházeli obchodníci směřující z Blízkého východu do Indie, Číny a naopak. O kosmopolitním charakteru oblasti, která se v 6. a 7. století stala centrem buddhistické vzdělanosti, svědčil i styl soch. Mísily se v něm vlivy indické kultury s prvky řeckého sochařství. Sochy byly součástí komplexu chrámů a svatyň. V souvislosti se šířením islámu však buddhismus v údolí postupně upadal. V roce 1321 byl buddhismus výslovně zakázán a mniši, kteří se předtím o sochy po celá století starali, museli odejít. Obří postavy byly ponechány působení přírodních živlů i lidí.
Postup destrukce Jak dokazují vzpomínky cestovatelů a fotografie, již na počátku 20. století měly sochy zničené obličeje. Zachovány byly jen partie kolem úst a vlasy. Je ale možné, že sochy obličeje vůbec neměly. Část historiků se totiž domnívá, že na místě obličejů visely obří dřevěné masky. S rekonstrukcí obou soch se začalo teprve roku 1969, ale vzhledem k místnímu drsnému podnebí – sochy se nalézají ve výšce okolo 2500 metrů – bylo možné pracovat jen několik měsíců v roce. Pomalu postupující záchranné práce ukončila sovětská invaze do Afghánistánu v roce 1979.
V roce 1996 se v Afghánistánu ujal vlády Taliban, který vyhlásil válku neislámským náboženským památkám. Buddhovy sochy porušovaly zákaz zobrazení lidské postavy a představovaly falešné idoly. Podle tehdejšího afghánského vedení nežili v zemi žádní buddhisté, a nemělo proto smysl sochy zachovávat. Už v roce 1997 byla odstřelena hlava menšího z Buddhů a těla obou soch byla navrtána, aby do nich šel vložit dynamit. S radikálním odstraněním však režim váhal. I z toho je zřejmé, že za náboženskou argumentací se skrývaly spíše politické důvody. Sochy se staly rukojmím pro vyjednávání se Západem i s místní opozicí. Taliban se postupně dostával do čím dál složitější situace, a pokud se nakonec ke zničení soch doopravdy odhodlal, snažil se tím zoufale získat ztracené sebevědomí.
Samotné ničení trvalo asi dvacet od začátku března 2001. Nejdříve byly sochy po několik dní ostřelovány protiletadlovými zbraněmi, poté talibové použili protitankové miny, které umístili přímo do spodní části soch. Nakonec kamenné zbytky odstřelili pomocí dynamitu. Po 12. březnu 2001 zbyl na místě soch jen prach a prázdné výklenky. Celkově si zničení Buddhů vyžádalo asi 50 tun výbušnin.
Tradice a obrazoborectví S podobně spektakulárním ničením kulturních památek se v posledních sto letech setkáme jen výjimečně. Vyrovná se mu snad jen ničení kostelů v sovětském Rusku nebo kulturní revoluce v Číně. I přes zničení soch Buddhů v údolí Bamján byla v roce 2003 celá oblast přijata na seznam světového dědictví UNESCO. Existují dokonce plány, jak oba kolosy obnovit. Na technické univerzitě v Curychu na základě historických fotografií vytvořil tým odborníků počítačový model soch s přesností na dva centimetry. Podle něj, ovšem za obrovských nákladů, by bylo možné vytvořit repliky. Japonský umělec Hiro Jamagata navrhuje sochy znovu vzkřísit pomocí laserových projekcí. UNESCO doporučuje vybudovat muzeum zničených soch.
Po sochách zbyly mohutné výklenky, černé stíny ve tvaru lidských postav působivě připomínajících jejich absenci. Do údolí se vracejí turisté a poutníci, kteří věří, že se v této oblasti nachází ještě další, dosud neobjevená, několikasetmetrová socha ležícího Buddhy.
