Roman Šebela pochází z Rudice v samém srdci Moravského krasu. Pár kroků od této obce najdete takzvané Rudické propadání, druhý nejdelší český jeskynní systém s nejhlubší suchou propastí, hlubokou 153 metrů. Ve svých čtrnácti letech vlezl Šebela s kamarády do rudických jeskyní načerno. „Chytili nás speleologové a dali nám na vybranou - buď na nás budou žalovat ve škole, nebo se staneme skutečnými jeskyňáři,“ vzpomíná. Je celkem jasné, co si vybral. Českým „jeskynním záchranářům“ dnes šéfuje už čtyři roky.
„Vystudoval jsem konstruktérství a pět let jsem dělal projektanta v továrně na grafické stroje. Pak jsem začal dělat sám na sebe. Přitom jsem se účastnil organizace jeskyňářských výprav u nás i v zahraničí,“ říká dnešní náčelník speleologické záchranné služby a současně starosta rodné Rudice.
K záchranářům se dostal v roce 1994, kdy měla záchranná služba čtyři stanice: v Moravském krasu, na severní Moravě, v Plzni a v Českém krasu. Začátkem 90. let právě procházela určitou generační obměnou, což vedlo i k Šebelovu oslovení. Stal se členem stanice Moravský kras a nějakou dobu ji i vedl. V nejhlubších jeskyních světa Vroce 1994 také založil spolu s dalšími kolegy volné sdružení nazvané Kóta 1000. Stalo se to při výpravě do Julských Alp ve Slovinsku a název Kóta 1000 označoval hranici tisícimetrové hloubky - tým si dal totiž za cíl objevovat a zdolávat nejhlubší jeskyně u nás i ve světě. „V roce 2005 jsme dosáhli českého hloubkového rekordu, dnes už překonaného, když jsme ve Francii v nejhlubší jeskyni na světě sestoupili do hloubky 1498 metrů. Jeskyně sama je hluboká 1602 metrů, ale její spodní část tvoří sifony zaplavené vodou,“ vzpomíná Šebela. „V roce 1998 jsem spoluorganizoval desetičlennou expedici do Mexika, kde jsme ve spolupráci s univerzitou v Mexico City sestoupili do druhé nejhlubší jeskyně západní polokoule v horách Sierra Madre de Oriental a dosáhli jsme pomyslného dna, tvořeného sifonem. Uskutečnili jsme i sestup do jedné z největších monumentálních jeskyní na světě v mexické džungli Sotáno de Las Golondrinas. Přitom jsme mimo jiné museli slanit 333 metrů na jednom laně.“
V roce 2000 pak jeskyňář odcestoval na tři roky do Spojených států, kde se při univerzitě v Minneapolis učil anglicky. Později pro tuto školu i pracoval a následně vyrazil na cesty. V roce 2004 byl zvolen náčelníkem Speleologické záchranné služby. „Dá se říct, že jeskyňáře zachrání zase jen jeskyňář,“ říká Šebela. „Jsme členy integrovaného záchranného systému a nacvičujeme se specialisty hasičského záchranného sboru záchranu v podzemí. Ale zatím pořád platí, že to jsou i jeskyňáři, kteří ovládají specifické jeskynní podmínky. Také o vstup do Speleologické záchranné služby se může ucházet jen ten, kdo má za sebou minimálně dva roky aktivní speleologické činnosti v rámci České speleologické společnosti a minimální věk 21 let.“
Začlenění do integrovaného záchranného systému vnímá Šebela jako velmi důležitý faktor. „Když se dovoláte na tísňovou linku, mluvíte okamžitě s profesionály schopnými vyhodnotit situaci, svolat potřebné lidi a dopravit na místo materiál. Speleologickou záchrannou službu tvoří podobně jako z větší části Horskou službu dobrovolníci, jak já říkám, amatéři s profesionálním přístupem. Stále jsme v pohotovosti, stále máme připraveny vaky s vybavením, jsme na telefonu a je-li třeba, jedeme do akce. Dělal jsem si nedávno statistiku zásahů od roku 2004 a zjistil, že to vychází na dva ostré zásahy ročně, včetně těch, které jsme absolvovali v zahraničí - pomáhali jsme třeba vyprošťovat potápěče v Maďarsku a před měsícem a půl jsme se účastnili záchrany dvou potápěčů, kteří uvízli v jeskyni vyvěračce na Plešivecké planině na Slovensku.“
Během uplynulých let prošla Speleologická záchranná služba restrukturalizací. Dnes ji tvoří třicet záchranářů soustředěných ve dvou stanicích Čechy a Morava. „Podle statistik se uskuteční 90 procent našich zásahů v naší největší krasové oblasti v Moravském krasu. Styčné důstojníky ale máme i jinde,“ objasňuje Šebela.
Jeho vlastním úkolem je velet při zásahu a zastupovat záchrannou službu „navenek“ - jednat s dalšími státními i soukromými institucemi a získávat finance. Ty plynou z členských příspěvků členů České speleologické společnosti, z podpory od Hasičského záchranného sboru, jehož členy speleologové cvičí, a dále z dotací například Jihomoravského kraje a od sponzorů.
Všechno souvisí se vším Poměrně často zazní z Šebelových úst věta: Všechno souvisí se vším. Týká se jednak propojení jeho funkcí záchranáře a starosty Rudice, jednak vztahu lidské činnosti a stavu podzemí. „Ne vždy si lidé uvědomí, že vše, co udělají, se v podzemí projeví, ať už jde o odpady, hospodaření s vodou, stavební práce a podobně. Je to velmi spolehlivý indikátor lidské činnosti,“ říká.
O Rudici samé prohlašuje, že díky své poloze má k jeskyním nejblíž a jeskyňáře podporuje. „Oni jí na oplátku pomáhají jak s prezentací jejího podzemí, tak s praktickými věcmi. Loni třeba pomohli zvětšit rezervoár podzemní přehrady, ze které Rudice čerpá pitnou vodu,“ vysvětluje Šebela. Zatímco práci v jeskyních považuje stále za svůj koníček, práce na obecním úřadu podle něj občas znamená zbytečnou přemíru administrativy. „Zahlcuje čas určený pro tvůrčí práci, byť by tvůrčí činnost měla převažovat. V práci starosty jde podle mě o to dívat se dopředu a přemýšlet, kam činnost pro obec směrovat, aby jí výhledově přinesla finanční, lidský, kulturní i demografický rozvoj. Jak využít, ale nezneužít přírodní bohatství, které obec má. A administrativa to někdy přebíjí.“
Ačkoli jsou členové speleologické záchranné služby v pohotovosti neustále, jako nejrizikovější, protože historicky nejtragičtější, se podle Šebely jeví právě současné období, tedy začátek podzimu. „Mohou za to přívalové deště, které v této době přicházejí. Rychlá přívalová voda se nestačí vsáknout a co nepobere půda, jde okamžitě do jeskynních prostor. V minulosti to způsobovalo velké problémy i lidské tragédie. V roce 1965 a 1970 se takhle utopili jeskyňáři Šlechtové a Zahradníček v Amatérské jeskyni, v roce 1998 připravila podzimní velká voda o život dalšího mladého jeskyňáře. Za poslední čtyři roky se ale nic podobného nestalo. Možná také díky prevenci mezi jeskyňáři. Speleologická záchranná služba vznikla v 60. letech ve Francii a známé francouzské heslo o ní říká: nejlepší je taková záchranná služba, která zachraňovat nemusí.“
***
ROMAN ŠEBELA Rodina: „Dlouho jsem cestoval a několik let strávil ve Státech, takže svatbu jsem stihl až před měsícem. Oženil jsem se svou dlouholetou přítelkyní, která mi pomohla i v těžkých chvílích, když mi před třemi roky zjistili rakovinu. Před dvěma lety jsem skončil s léčbou. Kritická životní situace prověří člověka a lidi kolem něj.“ Auto: „Mám rád praktická auta, nejlépe kvalitní česká. Tak mám škodovku. Rád bych už vůz vyměnil, ale není čas.“ Oblíbená hudba: „R. E. M., Dire Straits, Tichá dohoda, U2.“ Volný čas: „V poslední době téměř žádný. Všechny mé zájmy souvisejí s jeskyňářstvím, takže třeba v poslední době jsem se zabýval jeskynním potápěním. Jinak mám rád hory a horské kolo. I svatební cestu jsme strávili přechodem Julských Alp.“ Dovolená: „Kdybych se neoženil, tak bych ji letos asi neměl. V poslední době volím spíše kratší dovolené, ale třeba minulý rok to bylo čtrnáctidenní cestování po nádherné Skandinávii.“
