Martin Bursík byl snadným terčem komentátorů. Zelený vicepremiér ve vládě vedené ODS. Šéf zeleného poslaneckého klubu, který žije s vlastní místopředsedkyní. Ministr, bez kterého by Topolánkova vláda nevznikla, ale bez jehož přispění - neuhlídal poslankyně Zubovou a Jakubkovou - by se ani nerozpadla. A přece si Bursík při odchodu do politického důchodu zaslouží více.
Vyčítat mu, že ve vládě prosazoval ochranu klimatu, je jako vyčítat lidovcům, že prosazují ochranu nenarozeného života. Vyčítat mu Kateřinu Jacques je jako vyčítat Topolánkovi Lucii Talmanovou. Zůstáváli po Bursíkovi nějaký odkaz, tak za prvé odkaz muže, který dokázal zelené postavit do latě - úkol hodný Joschky Fischera. A za druhé odkaz politika, který přivedl do výkonné moci Karla Schwarzenberga.
Může-li někdo Bursíkova odchodu skutečně litovat, je to ČSSD. Topolánkovi Bursík jako spojence zanechává právě Schwarzenberga. Sociálním demokratům mohl zanechat celou stranu, ale bez jeho osobnosti ji po volbách ve sněmovně nenajdou.
Čtěte „Bursík se rozhodl...“ na straně 3
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
