Kanceláře regionální mutace celosvětové kabelové televize Fashion TV pro Česko a Slovensko se nacházejí v jednom secesním činžovním domě v Praze. Stojí poblíž Pařížské ulice, kde se koncentrují obchody s tou nejluxusnější módou. Těžko by bylo možné najít příhodnější místo pro televizi, jež ve světě funguje od roku 1997 (u nás od prvního března letošního roku) a která vysílá hlavně pořady o módě, modelkách, návrhářích a fotografech, ale také o životním stylu. Česká a slovenská mutace přebírá zhruba 70 % obsahu, zbytek reportáží tvoří české a slovenské týmy.
Vše má na starosti Zuzana Poláčková (27), rodačka ze slovenského Martina. Spolu se třemi společníky je majitelkou televizní licence. Když s fotografem vejdeme do její kanceláře, kde stojí velký stůl s dvěma bílými manažerskými křesly, narazíme do sady golfových holí. Na rohové pohovce leží klasická hnědá vuittonka. Další předměty jsou zajímavější: růžový notebook s myší ozdobenou růžovými křišťály. Zaujme i světle zelený mobil. Tyto doplňky naznačují, že jejich majitelka nebude žádný suchar. A není.
Málokdy se setkáte s někým tak bezprostředním, jako je Zuzana, která žije v Praze čtyři roky. A často nepotkáte ani někoho, kdo oproti Češkám oblečeným bez nápadu aco nejméně výrazně dává přednost barvám a volánkům. Zuzana má na sobě průhlednou tmavou halenku se širokými rukávy a krajkou, která je u krku sepnuta secesní broží. Doplnila ji džínami a kotníčkovými semišovými botami na podpatku. Na první pohled zaujme superdlouhá a superhustá hříva tmavých vlasů a pečlivě nalíčené hnědé oči. Ještě před naším povídáním si Zuzana přetře rty leskem a obrací se k fotografovi: „Buďte ke mně milosrdný, pán fotograf.“
Zuzana Poláčková, přestože má pod sebou tým deseti lidí (a dohlíží na práci třiceti externistů), nepůsobí jako strohá byznysmenka. Nebojí se dát najevo, že je žena, a nebojí se ukázat svůj styl. A nepatří k těm, které dávají přednost pohodlí před tím, být sexy (ostatně jen péče o její hřívu musí zabrat dost času). „Vím, že hodně lidí podobné oblečení nesnáší,“ říká mi, „mně se zase moc nelíbí krátké vlasy u žen, silonky v otevřených lodičkách nebo trend posledních dvou let – lodičky na platformě. Nejsem ani přítelem tetování a piercingů. Hodně lidí vám řekne, že je důležité, jaký je kdo uvnitř. Jenže záleží i na tom, jak na lidi působíte. Vzhled hraje v naší společnosti důležitou roli.“
Když se se Zuzanou Poláčkovou, svobodnou matkou dvouletého syna Karola, bavíme o tom, jak vlastně ona a její tři spolupracovníci získali licenci na Fashion TV, kterou po celém světě může naladit přes 300 milionů domácností, zdá se, že vše šlo až nečekaně hladce. Minulé léto Zuzanu oslovil jeden známý, zda by se nechtěla podílet na módní televizi. Zuzana zaangažovala Karla Vágnera, který připravoval například bezplatný deník E15. „Moc se mu do toho nechtělo, byl spíš takový rozpačitý,“ říká Zuzana, jež během rozhovoru stále kontroluje svůj mobil a notebook („nebojte, jsem žena, zvládám více věcí najednou“).
Za měsíc se už ale podepisovala smlouva s majitelem televize. „Mělo to rychlý spád, nebyl to takový ten projekt, nad kterým přemýšlíte tři roky. Mně se nabídka hodila, zrovna jsem dostudovala vysokou. I když v módě už jsem pracovat nechtěla,“ popisuje Zuzana Poláčková, absolventka oboru sociální práce na Univerzitě Komenského v Bratislavě. „Určitě zapůsobil na majitele osobní kontakt, znalost mediálního světa i módy. A měli jsme finanční background. That‘s it.“ Touto anglickou frází Zuzana Poláčková ukončuje své repliky velice ráda.
Terapií proti módě
Televizi se zatím daří. Spokojeni jsou i klienti, pro které Zuzanin tým natáčí příspěvky. Povedly se třeba spoty pro výrobce vlasové kosmetiky Redken nebo pro České dráhy. Když se podivím, co mají dráhy společného s módou (kromě uniforem výpravčích), Zuzana krčí rameny: „Je to důvěryhodný klient. Šlo o natáčení příspěvku o cestě na koncert Eltona Johna. My jsme schopni pro klienta dobře zpracovat příspěvek s jakoukoli tematikou.“
Do práce přichází manažerka kolem desáté. „Hlavním rysem mého pracovního dne je nepravidelnost,“ říká. „Začínám později, což je příjemné, ale klidně ještě v jednu ráno posílám maily.“ Pracuje i o víkendech. I proto, že veškeré příspěvky se posílají do vysílání přes Izrael, kde je volno o den posunuté. Během dne se Zuzana snaží vyšetřit si čas na golf a bikram jógu (jógu cvičí už od deseti let) a na svého malého syna. „Mám dvě chůvy, první hlídá od osmi ráno do tří. Druhá chodí na odpoledne a zůstává do večera, než se vrátím. Vím, že bych měla synovi věnovat víc času, nejsem na sebe coby matku moc pyšná.“
Manažerkou se stala už jako maminka. „Nepočítala jsem s podnikáním, chtěla jsem pracovat třeba na soudě, ale hlavně jako psychoterapeutka, nebo v charitě. Dítě bylo přirozenou součástí tohoto scénáře, který se nakonec nevyplnil.“ Studiem sociální práce (v současné době absolvuje psychoterapeutický výcvik) si prý chtěla kompenzovat povrchnost světa módy, kde se od svých šestnácti pohybovala nejprve jako modelka, pak coby stylistka a produkční. „Nejraději bych celý život dělala charitu,“ říká vážně.
Zuzana Poláčková pracovala jako modelka v Miláně, Paříži i Vídni. „První slova, která mi řekli v mé agentuře v Paříži, byla: Nepapej. A to jsem tehdy byla hodně hubená. Ale ne dost hubená na tu dobu. Byla to velká ťafka na mé sebevědomí,“ vzpomíná Zuzana, která je štíhlá i dnes. „Nebyla jsem topmodelka, asi jsem na to ani neměla. A navíc mí rodiče jsou velice konzervativní, drželi mě zkrátka a na prvním místě bylo vzdělání.“ Dnes je ráda: „Vím, že se uživím. Kvůli ekonomické krizi klesají honoráře modelkám, práci mají jen ty nejlepší. A teď si vezměte, že je vám dvacet, od patnácti let neděláte nic jiného než modeling a vaše agentura vás pošle domů, že už nemáte práci. Ten pád bych rozhodně nechtěla zažít.“
V modelingu se prý ví, kdo z děvčat má problémy s anorexií, kdo tráví dvě hodiny denně ve fitness centru, kdo má liposukce. „Možná se situace trochu zlepšuje, ale je to relativní – vezměte si, že děvčata nenosí velikost nula, ale velikost dvě. Což je minimální rozdíl. A Karl Lagerfeld, jeden z těch, kdo určuje, která modelka bude top, by nikdy nepřipustil, aby jeho modely předváděly silnější dívky.“ Zuzana Poláčková o tématu modeling a anorexie mluví bez zábran. „Já mám na to osobní a profesní názor. Mně osobně se prostě štíhlá děvčata líbí, sama bych nejradši byla tak hubená, že by mě ani nebylo vidět. To ale bohužel genetika nedovolí. A coby profesionál říkám: Nejdůležitější je zdraví. Ale co je horší? Anorektická dívka, nebo obézní syn s cukrovkou, který se cpe hamburgery a hranolky?“
Kdo určuje, která modelka bude mít práci a která ne? Proč Natalia Vodianova, nejúspěšnější ruská modelka a matka tří dětí, je dnes všude, a kdysi populární Karolina Kurkova nikde? „Určitě o tom rozhoduje šéfredaktorka amerického Vogue, ale je to souhra náhod. Rozhodně za to můžou rodiče, bez nich by modelka nebyla. Pak modelingová agentura, která pozná, na jaký trh se dívka hodí. Úspěch je, když vás bookne na přehlídku už zmíněný Karl Lagerfeld ze Chanelu. A v neposlední řadě trend určují klienti, ti vybírají, koho chtějí. Ale vše se dnes zrychlilo, dívky se na špici moc dlouho neudrží, Natalia Vodianova, která je ostatně moje nejoblíbenější modelka a která je opravdu nádherná, je výjimkou.“
Všechny jsou stejné
Při studiu si Zuzana Poláčková přivydělávala jako stylistka a produkční. „Určitě jsem neoblékala modelky do plastových lahví nebo papíru, dělala jsem takovou pěknou elegantní módu,“ vypráví. „Mně se líbí značkové věci, lhala bych, kdybych říkala, že je nenosím. Mám ráda kvalitní bižuterii, třeba od Diora. Hodně pracuji, a tak si jednou za čas udělám radost nějakým nákupem. Mám ráda značky jako Cavalli a Dolce&Gabbana. Člověk by ale neměl být otrokem trendů. Tady v Praze jsem si všimla jedné věci: Ženy si koupí kabelku Louis Vuitton s kostkovaným designem – tedy já ji taky mám –, udělají si na dlouhých vlasech blonďatý melír a všechny vypadají naprosto stejně.“
Podle Zuzany Poláčkové směřuje dnešní móda k jednoduchosti: „Ženy nemají čas se každé ráno šněrovat do korzetu. I když kdyby to bylo na mně, nosila bych ho od rána do večera.“ Když se jí ptám, jak vidí svou nejbližší budoucnost, povzdechne si: „Člověk si něco představuje a pak se to vyvine úplně jinak. Asi bych chtěla najít sebe samu. A to je práce na celý život.“
O autorovi| Eva Hlinovská, redaktorka Pátku
