Advertoriál |
Martin Šustek přišel do rovinatého Polabí z Kopřivnice. Tam se podílel na záchraně Tatry. Podobný úkol dostal jako generální ředitel v Avia Motors. Czechoslovak Group tradičního výrobce nákladních vozů koupila v roce 2016. Šustek a jeho tým mají rozhýbat výrobu nákladních automobilů. V květnu továrna v Přelouči představila verzi modelu D120 s poháněnou přední nápravou, tedy verzi 4x4.
Na internetu koluje vtipná fotka, na které nákladní Avie projíždí africkou vesnicí, od kol odletují kamínky, za autem se práší a je tam napsáno “Avia na Dakaru”. Kdo pojede s Avia 4x4 Dakar?
Jsme v roce nula. Snažíme se o reinkarnaci značky, o něco podobného, co jsme zažili v Tatře. Všechna energie směřuje k tomu, abychom prokázali, že Avia žije, že značka nezanikla a že jsme schopni dodávat našim zákazníkům. Nedávno tady v Přelouči byl Martin Kolomý, jehož tým úspěšně reprezentuje značku Tatra na Dakaru a na Avii v této soutěži přišla řeč. Co se týče modelu 4x4, myslím si, že by závod zdolal. Auto je to opravdu povedené. Ale půjdeme do „Dakaru”, jen pokud to bude dávat smysl marketingově. Zatím je to takový „zaparkovaný” nápad.
Kde chcete pro vozy značky Avia najít zákazníky?
Soustřeďujeme se na evropský trh. Kdybych to měl zúžit, tak je to domácí půda: tedy Česko a Slovensko. Stále zde jezdí tisíce, možná desetitisíce našich vozidel. Je tu řada fandů nebo takových ortodoxních zákazníků, oněch „Aviatiků”, kteří na aviích vyrostli a mají s nimi velmi dobré zkušenosti. Na ně míříme.
Je složitější rozjet výrobu, což je záležitost technického umu, nebo vrátit značku na trh?
Oba úkoly jsou podobně složité. Bojujeme na dvou frontách. Ve výrobě řešíme operativní problémy: jeden den chybějící díly či kvalitu dodávek. Druhý den výrobní kapacitu, kde potřebujeme doplnit zaměstnance tak, abychom byli schopni vozidla efektivně protahovat linkou. Na druhé straně cítíme, že potřebujeme i to B. Potřebujeme mít továrnu „nakrmenou” zakázkami. Nemůžeme si dovolit vyrábět do nekonečna vozidla na sklad.
Avia je jiný příběh než Tatra. V Kopřivnici se linka nikdy nezastavila, neztratili jsme zákazníky. Avia byla zavřená, nevyráběla, dealeři i zákazníci se museli porozhlédnout po jiných značkách. Přešli k Ivecu, přešli k Manu a my je musíme získat zpět.
Řečeno lékařskou terminologií: byla Avia ve stádiu klinické smrti? A kde je teď?
V podstatě to lze takhle nazvat. Ale dnes z oživování značky mám velmi dobrý pocit: cítím týmového ducha v týmu a také vidím, že lidé jsou namotivováni. Začínáme fungovat jako fabrika. Už jedeme ve výrobním taktu. Snažíme se oprášit dealerskou síť. Tlačíme na prodejce, aby se roztočilo ono kolo výroby: od přání zákazníka zprostředkovaného přes dealery k nám do továrny, kde podle zájmu stavíme výrobní plán, vyrábíme vozidla, fakturujeme, prodáváme. Takhle to musí fungovat. Moc nám nepomohlo, že představení vozidla proběhlo už v roce 2017 a pak se jakoby nic nedělo. Dealeři a zákaznici byli v nejistotě. Proto jsme udělali první dealerské setkání tady v Přelouči až na jaře letošního roku (2018 - pozn. red.). Pozval jsem všechny dealery, na dvoře stála první vyrobená skladová vozidla. Museli jsme je vyrobit, aniž bychom na ně měli objednávku. Ale mohli jsme říct našim obchodním zástupcům: „Pánové, pojďte si na to sáhnout, posaďte se za volant, pojďte se svézt, ať vidíte sami, že to nejsou vzdušné zámky, že to vozidlo je reálně vyrobené, že jezdí, brzdí, zatáčí a jsme schopni vám ho dodat”.
100 let československého průmyslu |
Překonali jste tedy klinickou smrt. Teď jste na jednotce intenzivní péče, nebo už na normálním pacientském pokoji?
Přejíždíme na lůžku z JIPky na standardní pokoj. Ale vidíme světlo na konci tunelu. A máme funkční tým.
Při pohledu zvenčí vypadá výroba v Přelouči jako továrna, uvnitř provoz připomíná spíš manufakturu…
Jsme montážní závod, tečka. Pro porovnání s Tatrou: v Kopřivnici je obrovský kus vlastní výroby. Tatra stále drží výrobu motorů, stále drží výrobu převodů, to znamená ozubení, stále se drží svého unikátního podvozku, který žádná jiná automobilka nemá. Naopak s Avií jdeme na těžce konkurenční trh s autem, které je vlastně standardní v tom dobrém slova smyslu. A proto musíme hledat skuliny, kde se prosadit.
Kdo je váš největší konkurent? Mitsubishi s modelem Fuso Canter?
Jsou to značky Iveco, Man, Isuzu. Samozřejmě tam patří vozy Mercedes. Vidíme určitě tři, čtyři silné protihráče.
Chcete auta stavět z prémiových součástek. Jaká je marketingová filozofie? Nabízet české auto s tradiční značkou v dobré kvalitě?
Chceme částečně navázat na to, co zákazníci znají z minulosti, tedy že máme ověřené vozidlo, které je konstrukčně relativně jednoduché, má lehký podvozek a výkonný motor. To znamená, že zákazník na něm hodně uveze. Navíc chceme udržet variabilní možnost rozvorů. Budeme aktivně spolupracovat s výrobci nástaveb. Směřujeme k tomu, abychom měli v portfoliu zákazníků stavební firmy, městské komunální firmy, silničáře a také třeba hasiče. Avia chce být alternativou k velkým hráčům na trhu: chceme nabízet jednoduché vozidlo, přitom kvalitní a s rychlou dodací lhůtou.
Vyrábíte v prostorách, kde Avia historicky nesídlila. Odrazilo se to nějak ve výrobním postupu?
Logika skládání vozidla zůstává vždy stejná, i tady v Přelouči je to podobné jako v Tatře. Tedy nejdříve poskládáte podvozek, pak se na něj osazuje „elektrika”, kola, motor a nakonec kabina. Samozřejmě jsme si malinko hráli s dodavatelským řetězcem a se způsobem, jak linku zásobujeme. V této chvíli ladíme samotný průběh výroby, aby se pracovníci mohli koncentrovat na výrobu samotnou a nemuseli zbytečně hledat díly anebo složitě přecházet na jiné pracoviště.
Najde se ještě v současných vozech z produkce Avie alespoň stopa po francouzské DNA?
Znak. A to říkám s nadsázkou. (smích)
Avia se jako automobilka dvakrát pokusila o průnik mezi osobní auta. Na konci 50. let minulého století lidovým vozítkem, které využívalo řadu dílů z motocyklů. A pak po sametové revoluci s pravověrným offroadem Avia A11 Trend, na který si opět koupila licenci z Francie. Uvažujete tímto směrem?
Opět si pomůžu příměrem s kopřivnickou Tatrou. Tam jsme před dvěma, třemi lety dostávali otázky, jestli oprášíme výrobu osobních vozů. Podle mě je to slepá ulička. Když uvážíte, kolik by bylo potřeba investovat peněz do projektu osobního vozu a jaké by z něj mohly být výnosy, tak to nedává smysl. Ani se značkou Tatra, ani se značkou Avia.
Avia patřila, řečeno s mírnou nadsázkou, k průkopníkům elektromobility. Americká pošta používala elektromobily vytvořené na vašich podvozcích. Budou zase po světě jezdit elektromobily Avia?
Náš vývojářský tým není nikterak velký, ale přesto jsme se do toho pustili. Spolupracujeme se Škoda Electric. De facto probíhají konstrukční práce. Bavíme se o tom, jakým způsobem upravit podvozkové části našich aut. Nakonec je docela vtipné, že naše vozidlo s tradičním rámovým podvozkem je pro montáž elektropohonu vhodné. Elegantně na něj umístíte baterie a další příslušenství. Vnímám oblast elektrovozidel jako velmi turbulentní. Naše strategie je nenechat si ujet peloton, vyčkávat, kam se nakonec vývoj kolem elektromobility posune a pak naskočit. Je to konzervativní přístup, ale myslím si, že se fabrice do budoucna vyplatí.
Kdy má být Avia v černých číslech?
V horizontu roku chceme být v černých číslech.
Jakou stopu z vašeho pohledu zanechali Indové v Avii?
Je to kabina. Její části musíme dovážet z Indie. Máme tak mimořádně dlouhý dodavatelský řetězec, který nás zatěžuje. Po Indech zůstala pachuť. Rozhodli se fabriku zavřít, vlastně ji zabít. Vrátili se zpátky domů, do Indie odvezli důležité části výroby, továrnu nechali nefunkční. O to víc klobouk dolů před současnými majiteli, kteří se rozhodli značce vrátit život. Myslím, že v našem průmyslu takových příkladů není moc. Zkoušíme tady zopakovat to, co se povedlo v Tatře. Existují dva přístupy. Můžete si koupit dobrý brand, který funguje a šlape. Ale zaplatíte za něj obrovské peníze. A nebo koupíte sice kdysi dobrou značku, ale ta není řečeno diplomaticky v úplně dobré kondici a vy ji musíte vypiplat. Naši majitelé mají, naštěstí pro Avii, ten druhý přístup.
Jak se s indickými partnery obchoduje a jedná?
Je to složité, komunikace rozhodně není ideální, což je dáno i jejich mentalitou. Navíc sídlí opravdu daleko. Ačkoliv jsou dnes pro nás „jen” dodavatel, musíme do jednání investovat poměrně velkou energii, abychom vůbec doladili to, co chceme, a dostali jsme dodávky do továrny. Neodebíráme jen kabiny, ale další drobné díly a ne vždy jsme spokojeni s kvalitou. Proto uvažujeme o vytvoření nové kabiny. Vždyť tu současnou Avia představila už v roce 2000, takže za chvíli oslaví dvacáté narozeniny. Navíc bychom se vymanili z diktátu dlouhého dodavatelského řetězce.
Jak se na vás dívají tady v Přelouči? Když do města přijde automobilka, tak to většinou bývá pro komunitu vzpruha. Cítíte podporu od města?
Podporu cítíme. Lidé mají zájem tady pracovat, nosí nám sami životopisy. Velký vliv na to má značka, protože Avii tady všichni znají. Pozitivní byl i přesun výroby z Prahy, alespoň z hlediska hledání zaměstnanců. Konkurence na trhu práce v hlavním městě by pro nás byla mnohem tvrdší, těžko bychom hledali nové lidi. Obecně bych řekl, že je nám v Přelouči dobře.
Je těžší najít někoho do výroby, nebo pracovníka do vývoje?
Do vývoje je to složitější. Naše výroba je kompletace, nepotřebujeme zkušené obráběče kovů. Máme štěstí, že na lince máme řečeno sportovní terminologií tvrdé jádro týmu, které zaškoluje nové pracovníky. Jsme automotive, do konstrukce potřebujeme lidi, kteří mají alespoň trochu zkušenost s konstruováním automobilů nebo třeba kolejových vozidel. Tady chceme jít cestou, že si mladé juniorní konstruktéry vychováme.
Zůstal v přeloučském týmu někdo, kdo si pamatuje výrobu ve staré Avii?
Ano. Jedná se zhruba o deset lidí a pracují v provozech napříč továrnou: od nákupu, přes konstrukci až po služby pro zákazníky. Někteří jsou i ve výrobě.
To dojíždějí každý den z Prahy do Přelouče?
Není to tak daleko. Domlouvají se tak, aby naplnili auto.
Myslíte si, že by stát měl upřednostňovat domácí výrobce? Třeba Česká pošta jezdí teď ve vozech značky Fiat...
Určitě by nám to pomohlo. Byli bychom rádi, kdyby v tendrech byl parametr, který by zohledňoval lokální výrobce. My se budeme chtít účastnit tendrů a víme, že naše konkurence nespí a dokáže být co se týká cenové politiky velmi tvrdá.
Budete na „parametr lokálního výrobce” tlačit? Budete lobovat?
V rámci řekněme standardních obchodních možností ano.
Jak vám pomáhá, že jste součástí Czechoslovak group? Jaké synergie to přineslo?
Pro nás je dobré být zaparkovaní pod deštníkem silného holdingu. CSG (zkratka pro Czechoslovak group - pozn. red.) řeší řadu obchodních případů, má obchodní partnery po celém světě. Abych byl konkrétní. Když holding nabízí někde Tatrovky, nabízí i Avie. Nám pomáhá i to, že jsme v Přelouči, kde je i centrála CSG, takže nám pomáhají v oblasti controllingu, financí, či náboru lidí.
Neztratili jste odchodem z Letňan kus vlastní historie?
Byl jsem se v Letňanech, v bývalém areálu, podívat a teď to řeknu trošku s nadsázkou, tahle přeloučská fabrika se mi líbí víc, než ta letňanská...
Neuvažovali jste vzhledem k tomu, že staré vozy Avia 15 nebo 21 stále jezdí na venkově nebo někde stojí v rohu stavebního dvora, že budete připravovat repasovací kity pro tyto modely? Asi si je vaši technicky šikovní zákazníci mohli sami doma zmodernizovat...
Stále držíme náhradní díly na vozy série A i na následující řadu D. V rámci nákupu značky jsme převzali veškeré zásoby náhradních dílů, které původní majitel měl. Převezli jsme je sem do Přelouče. Jsou toho dvě plné haly, sklad má přes tři tisíce položek. Naši zákazníci si mohou přes dealery stále objednávat díly. O vytváření kitů jsme neuvažovali. Raději bychom zákazníky přesvědčili, aby si koupil novou Avii.
Kdy jste naposledy řídil vůz značky Avia?
Nové vozidlo s pohonem 4x4 tak před měsícem.
Vy se chlubíte tím, že máte nejlehčí podvozky na trhu. Jak jste na tuhle konkurenční výhodu dosáhli?
Je to koncepcí rámu v kombinaci s řešením náprav. Zjednodušeně: na tom vozidle není nic navíc.
Zdá se vám o Avii?
Zdá.