Dovolená na poslední chvíli? Počítejte s proměnlivými pravidly a zapomeňte na slevy |
Příklon k takzvané bezemisní energetice je v podstatě daná věc. Celá změna by se ale neměla uspěchat a přílišný tlak EU či národních vlád a úřadů může působit i demotivačně. Státy by si také měly uvědomit, že je pro ně energetika strategickým odvětvím s dopadem na národní bezpečnost. A obnovitelné zdroje by se měly využívat trochu jinak, než na co jsme dnes zvyklí. V debatě serveru Lidovky.cz se na tom shodli Martin Kuba, podnikatel a hejtman Jihočeského kraje a Kamil Čermák, předseda představenstva společnosti ČEZ ESCO.
Elektrická energie z obnovitelných zdrojů by se podle nich měla ideálně efektivně využít přímo v místě, kde je vyrobena. A pokud není spotřebována rovnou, je vhodné ji ukládat například do baterií pro pozdější využití. Tato decentralizovaná energetika je budoucností rozvodných sítí a právě decentralizace a ukládání energie pomohou snížit dopad výkyvů ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů i v její spotřebě, ke kterým dochází a které znamenají obrovské nároky na přenosovou soustavu.
Ať nehyzdí krajinu
Podle hejtmana Kuby, který je zároveň spoluzakladatelem úspěšného českého startupu OIG Power, zabývajícího se právě bateriovými úložišti, nemá energetika v současné době univerzální recept na úspěch. V Česku podle něj musíme v případě „zelené“ energie spoléhat především na solární panely, jelikož větrné elektrárny se netěší u veřejnosti příliš velké oblibě a potenciál z hlediska elektráren vodních či dalších podobných zdrojů Česko nemá.
To však podle něj rozhodně neznamená, že mají vznikat obří solární elektrárny „na zelené louce“. „Budovat fotovoltaiku má smysl především na střechách budov, ať už třeba továren, nebo rodinných domů. Tam nehyzdí krajinu, nezabírají půdu. A v součtu jde o obrovské plochy s velikým potenciálem,“ říká Kuba.
I když coby podnikatel prodává bateriová úložiště, rovnou říká, že nejde o univerzální řešení, které je vhodné vždy a všude. „Skvěle to funguje právě v domácnostech. Přes den, kdy domácnost spotřebovává energii minimálně, ale svítí slunce a elektřinu panely vyrábí, ji lze uložit do baterií pro pozdější využití večer, když už výroba neběží,“ nastiňuje ideální případ. Třeba v továrnách, jež elektřinu přímo spotřebují, nedávají úložiště výrazný smysl.
To potvrzuje i Kamil Čermák z ČEZ ESCO. Tato odnož energetického gigantu ČEZ prodává právě řešení pro „zelenou“ a decentralizovanou energetiku, věnuje se také energetickým úsporám. „Se Škoda Auto například připravujeme osazení solárních elektráren na střechy jejích závodů, vyrobenou elektřinu automobilka využije v rámci dosažení cíle uhlíkové neutrality své výroby,“ vysvětluje Čermák s tím, že je potřeba se dnes oprostit od mnohdy negativního vnímání solární energie z doby takzvaných solárních baronů. To je podle něj minulost, fotovoltaika se dnes ekonomicky vyplácí i pro vlastní spotřebu elektřiny, ne jako byznys s jejím prodejem. Domácnostem by měl decentralizovaný přístup podle něj přinést určitou energetickou jistotu.
Oba ale varují před přílišnou sázkou na obnovitelné zdroje v celkovém měřítku. „Solární i další obnovitelné zdroje jsou z hlediska výroby často nevyzpytatelné a jejich případný výpadek je potřeba nahradit,“ říká Čermák s tím, že pomohou právě ony baterie, ale také stálé „pevné“ zdroje. Podle něj je pro Českou republiku z tohoto hlediska nejvýhodnější jaderná energetika, která je schopna Česku zajistit energetickou nezávislost.
Energie = státní bezpečnost
„Státy, které rychle přešly k zelené energetice, jako třeba Itálie, patří k největším dovozcům elektrické energie. Jenže Česko nemá energii moc odkud dovážet,“ říká Martin Kuba. „Ekologický aspekt by nikdy neměl jasně převážit další dva faktory, kterými jsou národní bezpečnost a ekonomika výroby elektřiny,“ dodává Kamil Čermák a dává za příklad Polsko, jež pro svou energetickou budoucnost počítá právě s jadernými elektrárnami, které považuje za nástroj energetické nezávislosti.
Proto zároveň nabádají k rozumnému a postupnému přechodu na elektromobilitu, která by při překotném zavádění mohla znamenat příliš velkou zátěž jak pro přenosovou soustavu, tak samotné zdroje. Neznamená to ale, že by elektromobily neměly budoucnost. „Elektromobilita patří do města, kde řešíme emise škodlivin. Mělo by ale jít o malá auta s menšími bateriemi, takříkajíc na ježdění kolem komína,“ domnívá se Kuba.
Elektroauta pro využití ve městě, třeba v sociálních službách, se pak opět mohou dobíjet z elektřiny vyrobené fotovoltaikou na střechách budov. A dodává, že zavádění elektromobilů „na sílu“ může přinést i sociální problémy. Mnoho rodin totiž na elektromobil nemá a mít jen tak nebude, a bude-li například zakázáno jezdit do velkých měst auty se spalovacím motorem, může to navíc velké skupině lidé zkomplikovat dojíždění do práce.
