Uplácení můžeme rozdělit na dvě skupiny. Nelegální, takzvaná ryzí korupce má vliv například na zadávání veřejných zakázek a vládní nařízení. Legální korupci si pak můžeme představit třeba jako finanční podporu politických stran nebo lobbování.
Jenomže Česko vyčnívá mezi ostatními státy EU nejen samotnou mírou korupce, vymyká se i tím, že společnost vnímá korupci jako přirozený jev bez ohledu na to, zda jde o její legální, nebo protizákonnou část.
Ryzí korupce přitom poměrně silně ovlivňuje ekonomickou efektivitu. Země tak ztrácí důvěryhodnost pro zahraniční investory. „Tendr často vyhraje firma, která je dražší, nicméně si podplatila úředníka. Zbytečné náklady pak zaplatí daňový poplatník,“ vysvětluje Jan Hlavsa z Centra ekonomických studií (CES) při Vysoké škole ekonomie a managementu.
Právě předvídatelnost rozhodnutí úředníků je jedním ze základních faktorů, které vytvářejí podmínky pro korupční praktiky. Stav, kdy udělení povolení závisí spíše na dobrých vztazích než na přesně daných předpisech, k úplatku přímo vybízí.I v tomto ohledu se Česko řadí až na druhou nejhorší pozici v Evropě. Podle dat Evropské banky totiž považují více jak dvě třetiny českých firem rozhodnutí úřadů za nepředvídatelné. Když se ale CES v průzkumu ptalo podnikatelů, co jim na práci orgánů veřejné správy nejvíce vadí, hodnocení náchylnosti úředníků k přijímání úplatku překvapivě vyšlo ze srovnání nejlépe.
Češi, stejně jako další postkomunistické národy, si náchylnost ke korupci přenesli z dob socialismu. „Společnost se stále nevyvázala zpraktik typu já na bráchu, brácha na mě, které byly ještě před dvaceti lety standardním řešením nestandardní doby. Samozřejmě je také nutno připočítat laxní přístup všech polistopadových vlád,“ vysvětluje Hlavsa, proč si Česká republika vede tak špatně.
Hodnocení korupce je součástí výzkumu o kvalitě státní správy, kterým se Světová banka zabývá už dvě desetiletí. Velký rozdíl mezi původní patnáctkou EU a novými členskými státy se sice od roku 1996 zužuje, důvodem ale není zlepšování správy nových členů, jehož tempo je stále nízké. Naopak trend v evropské patnáctce se v souvislosti s regulačními opatřeními kvůli boji s terorismem výrazně mění k horšímu.
Česká republika však nezapadá ani do tohoto rozdělení a na rozdíl od ostatních nových členů se zde kvalita správy mezi lety 1996 a 2006 dokonce zhoršila. Stát nebyl schopný využít výhodnou pozici, kterou získal na počátku transformace. „Ztráta poměrně dobrého postavení poukazuje na skutečnost, že snaha dospět ke standardní západoevropské demokracii dosud není úspěšná,“ analyzuje situaci v ročence konkurenceschopnosti ČR Centrum ekonomických studií.
Jenomže Česko vyčnívá mezi ostatními státy EU nejen samotnou mírou korupce, vymyká se i tím, že společnost vnímá korupci jako přirozený jev bez ohledu na to, zda jde o její legální, nebo protizákonnou část.
Ryzí korupce přitom poměrně silně ovlivňuje ekonomickou efektivitu. Země tak ztrácí důvěryhodnost pro zahraniční investory. „Tendr často vyhraje firma, která je dražší, nicméně si podplatila úředníka. Zbytečné náklady pak zaplatí daňový poplatník,“ vysvětluje Jan Hlavsa z Centra ekonomických studií (CES) při Vysoké škole ekonomie a managementu.
Právě předvídatelnost rozhodnutí úředníků je jedním ze základních faktorů, které vytvářejí podmínky pro korupční praktiky. Stav, kdy udělení povolení závisí spíše na dobrých vztazích než na přesně daných předpisech, k úplatku přímo vybízí.I v tomto ohledu se Česko řadí až na druhou nejhorší pozici v Evropě. Podle dat Evropské banky totiž považují více jak dvě třetiny českých firem rozhodnutí úřadů za nepředvídatelné. Když se ale CES v průzkumu ptalo podnikatelů, co jim na práci orgánů veřejné správy nejvíce vadí, hodnocení náchylnosti úředníků k přijímání úplatku překvapivě vyšlo ze srovnání nejlépe.
Češi, stejně jako další postkomunistické národy, si náchylnost ke korupci přenesli z dob socialismu. „Společnost se stále nevyvázala zpraktik typu já na bráchu, brácha na mě, které byly ještě před dvaceti lety standardním řešením nestandardní doby. Samozřejmě je také nutno připočítat laxní přístup všech polistopadových vlád,“ vysvětluje Hlavsa, proč si Česká republika vede tak špatně.
Hodnocení korupce je součástí výzkumu o kvalitě státní správy, kterým se Světová banka zabývá už dvě desetiletí. Velký rozdíl mezi původní patnáctkou EU a novými členskými státy se sice od roku 1996 zužuje, důvodem ale není zlepšování správy nových členů, jehož tempo je stále nízké. Naopak trend v evropské patnáctce se v souvislosti s regulačními opatřeními kvůli boji s terorismem výrazně mění k horšímu.
Česká republika však nezapadá ani do tohoto rozdělení a na rozdíl od ostatních nových členů se zde kvalita správy mezi lety 1996 a 2006 dokonce zhoršila. Stát nebyl schopný využít výhodnou pozici, kterou získal na počátku transformace. „Ztráta poměrně dobrého postavení poukazuje na skutečnost, že snaha dospět ke standardní západoevropské demokracii dosud není úspěšná,“ analyzuje situaci v ročence konkurenceschopnosti ČR Centrum ekonomických studií.
