Dosud nejdelšími poválečnými obdobími poklesu americké ekonomiky byly recese let 1973 až 1975 a 1981 až 1982, které trvaly 16 měsíců. Recept na řešení byl a je napříč jednotlivými státy rozdílný. Jeden společný bod je ovšem totožný – podpora exportů.
Podniky se stále zdráhají investovat, spotřebitelé v rozvinutých zemích splácejí své dluhy z minulosti, řada států se potýká s rozpočtovými deficity a zvyšujícím se zadlužením. Svatým grálem se zdá být podpora exportů.
Začíná tak boj o co nejlevnější měnu, pomocí níž se snaží země podpořit konkurenceschopnost svých podniků na zahraničních trzích. Přituhuje ve sporu Číny se Spojenými státy o hodnotu jüanu. K intervencím na měnovém trhu přistoupilo Japonsko a o co nejslabší kurz se snaží i země jihovýchodní Asie. Pozadu nezůstává ani Jižní Amerika, kde proti silné měně bojují Brazílie, Kolumbie, Peru a před možnou intervencí varovalo i Chile.
Všichni ovšem nemohou být čistými exportéry. Zásahy proti silným měnám zvyšují napětí na mezinárodní scéně. Stále častěji jsme svědky ostrých výpadů ze strany politiků a plíživým tempem se zavádějí dovozní cla a odvetná opatření bránící importům. Výsledkem je, že se podobně jako ve 30. letech můžeme stát svědky obchodních válek, které by podkopaly již tak vratké základy oživení světové ekonomiky. Oběťmi bychom byli my všichni.
