Š’ Tchie-niou pracuje jako dělník na stavbě, kde si nevydělá moc peněz. Jako mnozí se ale chtěl jednoho dne přestěhovat do vlastního, a proto vynaložil veškeré úspory a před osmi lety zainvestoval do bytu, který tehdy existoval pouze na papíře. Důvěřoval totiž developerovi, který v čínské provincii Šen-si sliboval domovy, které se měly předávat z generace na generaci.
Dnes z vidiny pohodlného života v novém domově zůstala jen hořká pachuť a místo toho se Š’ Tchie-niou denně vrací do pouhé zděné skořápky. Vyšlape dvacet pater, aby se dostal do místnosti, kde není voda ani elektřina, jen holé stěny.
„Skoro vůbec nepiji vodu, neumývám si obličej, ani si nečistím zuby,“ říká skoro čtyřicetiletý muž, který se do komplexu Gaotie Wellness City nastěhoval v květnu. Mluví o pasti, ve které se nachází. „Nemám už peníze, jediné, co mám, je tahle budova.“ Dodává, že doufá, že se v bytovém areálu zase začne brzy stavět. Nejde mu jen o něj samotného, měl to být byt i pro jeho rodiče. „Chtěl bych, aby tu mohli prožít stáří,“ říká.
Hnijící domy
Š’ Tchie-niou stejně jako desítky dalších, kteří kupovali zajíce v pytli, bydlí v bytovém bloku také proto, aby vyvinuli tlak na místní úřady. Chtějí po nich, aby řešily domy, jejichž počet stoupá kvůli masivnímu propadu trhu s nemovitostmi a zadlužování developerů.
Švýcarská banka UBS predikuje, že se prodeje nemovitostí v Číně ustálí na šedesáti procentech v porovnání se špičkou, které země dosáhla v letech 2020–21, a to hlavně kvůli úbytku populace a zpomalující se urbanizaci.
Š’ si byt koupil v roce 2015 a zaplatil za něj tehdy 276 tisíc jüanů (870 tisíc korun). O dva roky později začala developerská firma Tongchuan New District Qianjinfang stavět rozlehlý areál o dvanácti blocích, který byl inzerován jako „špičkový“ a s „vysokým standardem kvalitního provedení.“
Od té doby se práce několikrát zastavily. Navzdory problémům ale developer byty prodával až do roku 2020, tvrdí místní. Podle smluvní dokumentace, kterou viděla agentura Reuters, se jméno projektu i developera častokrát měnilo.
Kupující už čtyři roky pravidelně pořádají protesty, u městských úřadů ale zatím nepochodili. Z bloků je stále staveniště ležící ladem, přitom místní orgány tvrdí, že zřídily výbor a budou situaci řešit.
Právě pasivita a neschopnosti orgánů čelit problémům žene lidi ven do ulic. Protestu se jich minulý týden účastnilo šedesát, v ruce drželi smlouvy a křičeli: „Chceme svoje domovy!“ Agentuře Reuters se developera nepodařilo kontaktovat, nereagovalo ani město Tchung-čchuan.
Š’ Tchie-niou má i sousedy, kterými často bývají důchodci. Ti byty koupili pro své svobodné syny, nebo jsou sami dělníci, kteří si nemohou dovolit jinou lokalitu.
Před vstupem do komplexu musí obyvatelé projít přes zarostlé pole, pak putovat kolem opuštěných stavebních strojů až k díře ve zdi. Uvnitř jsou pak holé betonové stěny a podlahy pokryté vrstvami prachu.
Společná kuchyně i toaleta
Lidé, kteří v napůl dokončené bytovce bydlí, vaří ve společné kuchyni v prvním patře s jediným plynovým hořákem. Společná toaleta je pak v provizorní plechové boudě.
„Utratil jsem tady celoživotní úspory. Je mi šedesát a za pár let už tolik schodů nevylezu,“ říká muž jménem Gao, který v minulosti pracoval jako horník a podobně jako Š’ věřil developerovi a vidině domova. Zaplatil za něj v předstihu 240 tisíc jüanů (758 tisíc korun.)
Krizí na trhu s nemovitostmi trpí v Číně od roku 2021. Prodeje váznou, je stále více nedokončených projektů. S likviditou mají problémy menší developeři i giganti jako Country Garden nebo Evergrande Group.
Nedůvěra mezi lidmi je vysoká. „Na tyhle nové domy se nedá spolehnout, podívejte se, jak jsme dopadli my,“ komentuje situaci pětašedesátiletá kupující Čchi Siao-sia, která splácí půjčky na byt, jemuž chybí základní vybavení.
„Půjčila jsem si od přátel i příbuzných, přitom pořád nemám, kde bydlet,“ uzavírá.
